Bachovy esence jako jedna z cest
Rozhodla jsem se napsat tenhle článek, ve kterém bych chtěla shrnout svoje zkušenosti s bachovkama. Jestli jim budete věřit, je jen na vás. Nikoho nepřesvědčuju, nikoho nenutím, jen předkládám svoje zkušenosti a názory.
Pokud je někdo skeptik a obecně neuznává alternativní medicínu a homeopatii, tak bude nevěřícně kroutit hlavou a tvrdit, že se jedná o placebo. Já takový názor samozřejmě respektuju, ostatně přesně tohle si myslí i můj přítel, tedy člověk pro mě nejbližší. Ale i přes to, že sám tomu nevěří, mi nikdy neříkal, ať kapky neberu, že je to škoda peněz, času a energie. Když jsem se rozhodla koupit si set esencí, absolvovat seminář a míchat pro svoje blízké a známé, tak mě od toho neodrazoval, i když nechápal, jak by o namíchané bachovky mohl mít zájem ještě někdo další. A včera večer, po tom, co celý den sledoval, jak si nadšeně píšu s několika lidmi, kteří mají o namíchání bachovek zájem, si dobrovolně nechal nakapat esenci na únavu a vyčerpání. On, který předtím ostentativně odmítal jakékoli zkoušení na své osobě. Takže to zkusil, efekt to nemělo a jede se dál. Přítel ve své skepsi (tentokrát založené na zkušenosti), já ve svém nadšení (taktéž založeném na zkušenosti).
Každý máme svůj vlastní rozum, vlastní cítění, vlastní život a je jen a jen na nás, co zkusíme nebo nezkusíme a kolik jsme do toho ochotni investovat (teď nemám na mysli jen peníze, ale i čas, energii a jiné veličiny). Může se stát, že naši blízcí nebudou naši cestu sdílet a budou nás upozorňovat na to, že jdeme špatnou cestou. Ano, opravdu se můžeme dostat pod nějaký negativní vliv manipulátora a díky našim blízkým si to včas uvědomíme. Je ale taky stejně možné, že našim blízkým z nějakého sobeckého důvodu nevyhovuje naše cesta, a proto nás z ní chtějí stáhnout. Někdy je těžké to rozpoznat a odpověď nenajdeme nikde jinde, než uvnitř sebe.
Já při svých problémech zkusila hodně způsobů "léčby" a "samoléčby" (psychoterapie, antidepresiva a antipsychotika, benzodiazepiny, klub energy, třezalka, persen, novopassit, rodinné konstelace, léčení ženské rodové linie a mnohé další) a hodně jsem toho ještě nezkusila (kineziologie, homeopatie, terapie hlubokým dotekem a mnohé další), u bachových esencí jsem zaznamenala největší pozitivní účinky, které se ukázaly být dlouhodobými.
Nedávno mě jedna "kamarádka" nařkla z toho, že pořád hledám nějaké náhražkové řešení místo toho, abych na svých problémech ustavičně pracovala. Ze svého laického pohledu mi doporučila najít si nového psychologa a začít znova brát antipsychotika. Nevěděla jsem, jestli se mám smát, řvát nebo brečet. Člověk několik let ustavičně pracuje na řešení svého problému, když vidí, že něco nefunguje, tak zkouší a hledá něco jiného, v tu dobu se vyvíjí a posouvá a poznává. Začne se cítit dobře a najednou má docela jasno, že takhle to půjde, že se na tom dá stavět, že je to pro něj ta správná cesta. Hlavně zjišťuje, že i ta předchozí bolest a utrpení měly nějaký smysl, protože nás dostaly tam, kde jsme teď (například kdybych se dostala do pohody hned po první lahvičce bachových esencí, nikdy by mě nenapadlo zabývat se jimi do hloubky a pomáhat ostatním lidem s podobnými problémy). A pak přijde kdosi a řekne vám, že to děláte špatně, a to jen proto, že jemu pomohlo něco jiného.
Všem nám jde jen o jedno - žít šťastný a spokojený život, ať už si pod tím představíme cokoli. A "Cesta" je opravdu jen jedna, a to přijmout sebe, svůj život, převzít zodpovědnost za svou roli tady na Zemi. Ale ty cesty k téhle Cestě s velkým C můžou být různé. Může nám pomoct psychoterapie, kineziologie, náboženství, bachovy esence nebo třeba "jen" četba knih. Dokonce i ta antidepresiva (zkušenost mé kamarádky). Jde jen o to otevřít se tomu, co už v sobě dávno máme. A ty různé cestičky můžou být právě klíčem k tomu otevření. A nikdo nemá právo říkat nám, že jdeme po špatné cestě jenom proto, že on jde jinou cestou. Důležité je, jak to cítíme my sami.
Pokud je někdo skeptik a obecně neuznává alternativní medicínu a homeopatii, tak bude nevěřícně kroutit hlavou a tvrdit, že se jedná o placebo. Já takový názor samozřejmě respektuju, ostatně přesně tohle si myslí i můj přítel, tedy člověk pro mě nejbližší. Ale i přes to, že sám tomu nevěří, mi nikdy neříkal, ať kapky neberu, že je to škoda peněz, času a energie. Když jsem se rozhodla koupit si set esencí, absolvovat seminář a míchat pro svoje blízké a známé, tak mě od toho neodrazoval, i když nechápal, jak by o namíchané bachovky mohl mít zájem ještě někdo další. A včera večer, po tom, co celý den sledoval, jak si nadšeně píšu s několika lidmi, kteří mají o namíchání bachovek zájem, si dobrovolně nechal nakapat esenci na únavu a vyčerpání. On, který předtím ostentativně odmítal jakékoli zkoušení na své osobě. Takže to zkusil, efekt to nemělo a jede se dál. Přítel ve své skepsi (tentokrát založené na zkušenosti), já ve svém nadšení (taktéž založeném na zkušenosti).
Každý máme svůj vlastní rozum, vlastní cítění, vlastní život a je jen a jen na nás, co zkusíme nebo nezkusíme a kolik jsme do toho ochotni investovat (teď nemám na mysli jen peníze, ale i čas, energii a jiné veličiny). Může se stát, že naši blízcí nebudou naši cestu sdílet a budou nás upozorňovat na to, že jdeme špatnou cestou. Ano, opravdu se můžeme dostat pod nějaký negativní vliv manipulátora a díky našim blízkým si to včas uvědomíme. Je ale taky stejně možné, že našim blízkým z nějakého sobeckého důvodu nevyhovuje naše cesta, a proto nás z ní chtějí stáhnout. Někdy je těžké to rozpoznat a odpověď nenajdeme nikde jinde, než uvnitř sebe.
Já při svých problémech zkusila hodně způsobů "léčby" a "samoléčby" (psychoterapie, antidepresiva a antipsychotika, benzodiazepiny, klub energy, třezalka, persen, novopassit, rodinné konstelace, léčení ženské rodové linie a mnohé další) a hodně jsem toho ještě nezkusila (kineziologie, homeopatie, terapie hlubokým dotekem a mnohé další), u bachových esencí jsem zaznamenala největší pozitivní účinky, které se ukázaly být dlouhodobými.
Nedávno mě jedna "kamarádka" nařkla z toho, že pořád hledám nějaké náhražkové řešení místo toho, abych na svých problémech ustavičně pracovala. Ze svého laického pohledu mi doporučila najít si nového psychologa a začít znova brát antipsychotika. Nevěděla jsem, jestli se mám smát, řvát nebo brečet. Člověk několik let ustavičně pracuje na řešení svého problému, když vidí, že něco nefunguje, tak zkouší a hledá něco jiného, v tu dobu se vyvíjí a posouvá a poznává. Začne se cítit dobře a najednou má docela jasno, že takhle to půjde, že se na tom dá stavět, že je to pro něj ta správná cesta. Hlavně zjišťuje, že i ta předchozí bolest a utrpení měly nějaký smysl, protože nás dostaly tam, kde jsme teď (například kdybych se dostala do pohody hned po první lahvičce bachových esencí, nikdy by mě nenapadlo zabývat se jimi do hloubky a pomáhat ostatním lidem s podobnými problémy). A pak přijde kdosi a řekne vám, že to děláte špatně, a to jen proto, že jemu pomohlo něco jiného.
Všem nám jde jen o jedno - žít šťastný a spokojený život, ať už si pod tím představíme cokoli. A "Cesta" je opravdu jen jedna, a to přijmout sebe, svůj život, převzít zodpovědnost za svou roli tady na Zemi. Ale ty cesty k téhle Cestě s velkým C můžou být různé. Může nám pomoct psychoterapie, kineziologie, náboženství, bachovy esence nebo třeba "jen" četba knih. Dokonce i ta antidepresiva (zkušenost mé kamarádky). Jde jen o to otevřít se tomu, co už v sobě dávno máme. A ty různé cestičky můžou být právě klíčem k tomu otevření. A nikdo nemá právo říkat nám, že jdeme po špatné cestě jenom proto, že on jde jinou cestou. Důležité je, jak to cítíme my sami.
Komentáře
Okomentovat