Když vás honí mlsná II
Cesta sebepoznání je běh na dlouhou trať a výsledky pátrání po příčinách nezdravého přístupu k jídlu se mohou začít vyjevovat až za nějakou dobu. Začít se zdravějším způsobem života ale můžete hned, nezávisle na vašem psychickém rozpoložení. Základem je soustředit se na úspěchy a neúspěchy nebrat negativně. Chybami se člověk učí!
Co pomohlo mně
1) Pořádně se najíst
Když jsem dřív hubla, zaměřovala jsem se nejen na složení potravy, ale i na její množství. Myslela jsem si, že jím správně, když nedojídám oběd, protože se už po polovině cítím sytá. Moje porce byly o dost menší než porce přítele, a tak to přece má být, když chci hubnout. Jenže jsem jaksi nezohlednila, že můj přítel váží stejně, později dokonce míň, než já. Myslela jsem si, že prostě jen potřebuju jíst častěji po malý dávkách. Jenže bylo docela těžké shánět něco zdravého na malé svačinky, a tak jsem do sebe cpala akorát další pšenici v nejrůznějších formách.
Ani nevím, jak jsem na to přišla, ale postupně jsem začala obědy dojídat. Nejdřív jsem se cítila trochu moc plná, ale později mi větší porce nedělaly problém. Najednou jsem měla víc energie a nepotřebovala jsem se „dojídat“ nějakými mlsy.
Na obědovou pravidelnost jsem si zvykla a už při usínání jsem se na ni těšila. Měla jsem ji jako pevný bod během jinak rozlítaného dne. V té době jsem začala hubnout.
Až později jsem pak viděla díl Jste to, co jíte, kde paní Cajthamlová ukazovala nějaké „baculce“, že má hrozně malý příjem kalorií - na její váhu absolutně nedostačující. Nemůže nikdy zhubnout, protože tělo se bojí, že bude hladovět, a tak si dělá zásoby.
Pokud se nepřejídáte a spíš si hlídáte, abyste toho moc nesnědli, je možné, že máte stejný problém.
2) Zelenina, kam se podíváš
Nikdy jsem nebyla milovníkem zeleniny a vidím jako velké selhání mé matky, že mě ji nenaučila jíst. Spokojila se s tím, že jsem jednou za čas snědla kousek mrkve, ale nikdy mi nic nenutila . Až jednou budu mít děti, ráda bych je vedla ke zdravé stravě už odmalička. Lákala je na barevnost ovoce a zeleniny… ale to už je zas jiný příběh.
Zkrátka jsem se pomalu naučila jíst zeleninu. S vařenou zeleninou jsem se skamarádila už dřív přes jinak celkem nezdravou čínu. Oblíbila jsem si zeleninové polévky. Syrovou zeleninu jsem si začala dávat k pečivu letos na dovolené, kde jsme nechtěli kupovat žádné máslo a mě přišlo takové nezáživné jíst jen suché pečivo s plátkovým sýrem. Od té doby jím skoro pokaždé ke snídani a večeři kousek papriky, okurky nebo ředkvičky.
Zelenina člověka zasytí na delší dobu, takže není tak pravděpodobné, že vás brzy po hlavním jídle bude honit mlasná.
3) Zdravější alternativy
Co jsou zdravější alternativy sladkostí – to je otázka do pranice. Sladkost je sladká, takže obsahuje cukry, které v takovém množství, v jakém se dávají do sladkostí, byly, jsou a vždycky budou nezdravé. A je jedno, jestli se jedná o třtinový cukr, med, agáve nebo datlový sirup. Rozdíly tam samozřejmě jsou, ale v našem nejlepším zájmu je, abychom se sladidlům v tak velké míře prostě vyhli.
Stejné je to s tuky. Některé se považují za zdravější, jiné za méně, názory se sem tam různí, někdy docela hodně. Naším cílem by opět mělo být nekonzumovat je ve velkém množství.
Mojí oblíbenou prasárničkou, když mám chuť na sladké, je například chalva (klidně i domácí – jen smíchám sezamovou pastu tahini s datlovým sirupem, hodím tam pár oříšků a tradá!). Jsou tam samé přírodní věci, takže by někdo mohl říct, že je to vlastně zdravé. Ale má to děsně velkou kalorickou hodnotu, takže dát si toho mističku je třeba stejně kalorické jako si dát snickers.
Další možností je pečení různých „zdravějších“ moučníků, které jsou z třtinového cukru, celozrnné mouky apod. Za mě rozhodně ano, ale myslím, že člověk by se měl snažit jíst vše s mírou a neohlížet se na to, že je to zdravější varianta, a může toho tedy sníst víc. Někdy může snědení něčeho extra sladkého totálně zabít jakoukoli další chuť na něco sladkého, zatímco jedení „odlehčené“ varianty pobízet k dalšímu a dalšímu jedení.
Někdy se mi stává, že mám hlad a moje myšlenka padne na to, že si musím vzít něco sladkého – pryč s ní! Nejdřív uspokojte hlad nějakým normálním jídlem a pak až řešte chuť na sladké (pokud ji stále máte). Anebo zvolte sladké jídlo, které i zasytí – palačinky nebo pečivo s medem. Protože zahnat hlad sladkostmi je další cesta do pekel…
4) Netrestat se
Hlavní je se za nic netrestat. Nemít výčitky, když trochu zprasíte. Tak co, svět se nezboří.
Vsadím se, že spousta z vás zná scénář, kdy si jednou vezmete něco nedovoleného, a pak si řeknete, že už jste stejně zhřešili, a tak ať už to stojí za to. No a žerete jak zjednaní. Házíte to do sebe. Ale už ani ne tak z chuti, ale z povinnosti toho kouzelného "když už, tak pořádně". Je v tom nenávist k sobě a trestání se.
I když si myslím, že jsem z nejhoršího venku a umím analyzovat svoje chutě, stejně mě to kolikrát sejme. Například se mi nedaří v práci, všechno stojí za hovno a já mám pocit, že hlavně JÁ stojím za hovno, že nejsem v ničem dobrá.
Říkám si, že si koupím nějakou pořádnou prasárnu. A to ne proto, abych se uklidnila, abych se uchlácholila, ale abych se otrávila, abych si ublížila, aby mě bolelo břicho, abych měla průjem, abych se cítila špatně na fyzické rovině a možná tak zapomněla na tu rovinu psychickou.
Přemýšlejte o tom, co vede k přejídání vás. Jakou formu mají vaše výčitky a vaše tresty.
Co pomohlo mně
1) Pořádně se najíst
Když jsem dřív hubla, zaměřovala jsem se nejen na složení potravy, ale i na její množství. Myslela jsem si, že jím správně, když nedojídám oběd, protože se už po polovině cítím sytá. Moje porce byly o dost menší než porce přítele, a tak to přece má být, když chci hubnout. Jenže jsem jaksi nezohlednila, že můj přítel váží stejně, později dokonce míň, než já. Myslela jsem si, že prostě jen potřebuju jíst častěji po malý dávkách. Jenže bylo docela těžké shánět něco zdravého na malé svačinky, a tak jsem do sebe cpala akorát další pšenici v nejrůznějších formách.
Ani nevím, jak jsem na to přišla, ale postupně jsem začala obědy dojídat. Nejdřív jsem se cítila trochu moc plná, ale později mi větší porce nedělaly problém. Najednou jsem měla víc energie a nepotřebovala jsem se „dojídat“ nějakými mlsy.
Na obědovou pravidelnost jsem si zvykla a už při usínání jsem se na ni těšila. Měla jsem ji jako pevný bod během jinak rozlítaného dne. V té době jsem začala hubnout.
Až později jsem pak viděla díl Jste to, co jíte, kde paní Cajthamlová ukazovala nějaké „baculce“, že má hrozně malý příjem kalorií - na její váhu absolutně nedostačující. Nemůže nikdy zhubnout, protože tělo se bojí, že bude hladovět, a tak si dělá zásoby.
Pokud se nepřejídáte a spíš si hlídáte, abyste toho moc nesnědli, je možné, že máte stejný problém.
2) Zelenina, kam se podíváš
Nikdy jsem nebyla milovníkem zeleniny a vidím jako velké selhání mé matky, že mě ji nenaučila jíst. Spokojila se s tím, že jsem jednou za čas snědla kousek mrkve, ale nikdy mi nic nenutila . Až jednou budu mít děti, ráda bych je vedla ke zdravé stravě už odmalička. Lákala je na barevnost ovoce a zeleniny… ale to už je zas jiný příběh.
Zkrátka jsem se pomalu naučila jíst zeleninu. S vařenou zeleninou jsem se skamarádila už dřív přes jinak celkem nezdravou čínu. Oblíbila jsem si zeleninové polévky. Syrovou zeleninu jsem si začala dávat k pečivu letos na dovolené, kde jsme nechtěli kupovat žádné máslo a mě přišlo takové nezáživné jíst jen suché pečivo s plátkovým sýrem. Od té doby jím skoro pokaždé ke snídani a večeři kousek papriky, okurky nebo ředkvičky.
Zelenina člověka zasytí na delší dobu, takže není tak pravděpodobné, že vás brzy po hlavním jídle bude honit mlasná.
3) Zdravější alternativy
Co jsou zdravější alternativy sladkostí – to je otázka do pranice. Sladkost je sladká, takže obsahuje cukry, které v takovém množství, v jakém se dávají do sladkostí, byly, jsou a vždycky budou nezdravé. A je jedno, jestli se jedná o třtinový cukr, med, agáve nebo datlový sirup. Rozdíly tam samozřejmě jsou, ale v našem nejlepším zájmu je, abychom se sladidlům v tak velké míře prostě vyhli.
Stejné je to s tuky. Některé se považují za zdravější, jiné za méně, názory se sem tam různí, někdy docela hodně. Naším cílem by opět mělo být nekonzumovat je ve velkém množství.
Mojí oblíbenou prasárničkou, když mám chuť na sladké, je například chalva (klidně i domácí – jen smíchám sezamovou pastu tahini s datlovým sirupem, hodím tam pár oříšků a tradá!). Jsou tam samé přírodní věci, takže by někdo mohl říct, že je to vlastně zdravé. Ale má to děsně velkou kalorickou hodnotu, takže dát si toho mističku je třeba stejně kalorické jako si dát snickers.
Další možností je pečení různých „zdravějších“ moučníků, které jsou z třtinového cukru, celozrnné mouky apod. Za mě rozhodně ano, ale myslím, že člověk by se měl snažit jíst vše s mírou a neohlížet se na to, že je to zdravější varianta, a může toho tedy sníst víc. Někdy může snědení něčeho extra sladkého totálně zabít jakoukoli další chuť na něco sladkého, zatímco jedení „odlehčené“ varianty pobízet k dalšímu a dalšímu jedení.
Někdy se mi stává, že mám hlad a moje myšlenka padne na to, že si musím vzít něco sladkého – pryč s ní! Nejdřív uspokojte hlad nějakým normálním jídlem a pak až řešte chuť na sladké (pokud ji stále máte). Anebo zvolte sladké jídlo, které i zasytí – palačinky nebo pečivo s medem. Protože zahnat hlad sladkostmi je další cesta do pekel…
4) Netrestat se
Hlavní je se za nic netrestat. Nemít výčitky, když trochu zprasíte. Tak co, svět se nezboří.
Vsadím se, že spousta z vás zná scénář, kdy si jednou vezmete něco nedovoleného, a pak si řeknete, že už jste stejně zhřešili, a tak ať už to stojí za to. No a žerete jak zjednaní. Házíte to do sebe. Ale už ani ne tak z chuti, ale z povinnosti toho kouzelného "když už, tak pořádně". Je v tom nenávist k sobě a trestání se.
I když si myslím, že jsem z nejhoršího venku a umím analyzovat svoje chutě, stejně mě to kolikrát sejme. Například se mi nedaří v práci, všechno stojí za hovno a já mám pocit, že hlavně JÁ stojím za hovno, že nejsem v ničem dobrá.
Říkám si, že si koupím nějakou pořádnou prasárnu. A to ne proto, abych se uklidnila, abych se uchlácholila, ale abych se otrávila, abych si ublížila, aby mě bolelo břicho, abych měla průjem, abych se cítila špatně na fyzické rovině a možná tak zapomněla na tu rovinu psychickou.
Přemýšlejte o tom, co vede k přejídání vás. Jakou formu mají vaše výčitky a vaše tresty.
Komentáře
Okomentovat