Po dlouhé odmlce trochu intimněji...

Dlouho jsem nepsala, protože toho bylo v poslední době tolik, že jsem o tom všem sotva stačila přemýšlet a reflektovat všechny ty změny okolo mě a ve mně, natož o tom psát.

Co se vlastně dělo?

Všechno a nic. Sem tam jsem chodila do školy, učila v různých jazykových kurzech, stresovala se někdy víc a někdy míň, bojovala s úzkostnými stavy, které mě přepadaly v práci i na ulici (stejně jako trávicí potíže) - nic nového.

Když v tomhle člověk žije několik let, začíná si myslet, že už to prostě nemůže být jinak. A pak se ptá sám sebe, jestli má vůbec cenu o něco se snažit, o něco usilovat...

Když to člověk nechce vzdát, musí se naučit radovat z maličkostí, a o to jsem se celou dobu snažila... hlavně jsem neztrácela naději a věřila, že jednou budu zase moct žít jako normální člověk - veselý, aktivní, ne věčně se strachující a stresující...

Bachovy esence

Když jsem na tom byla hodně špatně (celý den před prací jsem se stresovala, že mě v práci chytne zas nějaký úzkostný stav nebo průjem nebo dokonce obojí, což se pak následně vyplnilo a bylo to strašné - kdo nezažil, nepochopí), rozhodla jsem vyzkoušet Bachovy květové esence, které mi neustále doporučovala kamarádka a já se jim bůhvíproč bránila.

Pomohly. A pomáhají. Už několik měsíců. Změny, i když nepřišly ze dne na den, jsou vidět na všech rovinách. A pořád nejsou u konce.

Mám skoro 15 kilo dole!

I když to není věc, která by byla plánovaná (protože pokud TRPÍTE úzkostnými stavy, vaším největším přáním je NETRPĚT úzkostnými stavy, pak až následují ostatní přání jako být krásná, štíhlá a bohatá :-)), tak je to hrozně příjemné a motivující a věřím, že v tomhle mi pomohly právě bachovky.

Myslím si, že všechno souvisí se vším a věřím, že všechny zdravotní problémy jsou víceméně psychosomatické. Když mi Bachovy esence pomohly urovnat psychiku (pomohly mi hlavně se sebedůvěrou, sebevědomím, zbavily mě pocitu méněcennosti), projevilo se to i na té fyzické rovině.

První změny nastaly, když jsem si uvědomila, že k tomu, abych se cítila v pohodě (nebo spíš abych se dostala do rovnováhy), nepotřebuju nic sladkého. Prostě jsem se cítila fajn a něco sladkého si dala na chuť, ne na zlepšení nálady. Později jsem se dočetla, že se tomu říká "emoční jedení" (zkuste si to vygooglit, vypadne vám spoustu zajímavých článků).

Palmový tuk

Taky se už nějaký ten měsíc vyhýbám palmovému tuku, který je skoro ve všem průmyslově zpracovaném. Pořád si sice kupuju sladkosti, ale snažím se vybírat ty bez palmového tuku. Není to vůbec jednoduché, protože i ve zdravé výživě mají spoustu produktů s palmáčem. Nejjistější volbou jsou různé fair trade nebo raw výrobky, které jsou ale pěkně drahé - další důvod, proč si sladkosti nedávat tak často.

Taky hodně peču! Každý týden alespoň jednou bábovku/muffiny - z rostliného mléka, špaldové mouky, ořechů... Když je doma něco sladkého, neláká mě to pak kupovat nějaké pitominy z obchodu. Navíc mi ty moje výtvory chutnají míň než sladké kupované pečivo, takže toho nesním tolik.

Nakupování 

Když jdu nakupovat, snažím se, aby byl můj košík plný základních kvalitních surovin (v rámci možností supermarketu "kvalitních"). Vždycky jsem na sebe patřičně hrdá, když vykládám na pult papriky, jablka, okurky, chléb, 93 % šunku... prostě žádné průmyslově zpracované sračičky s barevnými obaly.

Začala jsem hojně konzumovat různé oříšky a nakupovat v obchodu Bezobalu. Mám dobrý pocit z toho, že kupuju kvalitní suroviny a nezatěžuju přírodu tolik, jako kdybych si koupila balené produkty.

Jeden čas jsem se snažila nakupovat na farmářských trzích, ale měla jsem je trochu z ruky, tak to bylo dost komplikované. Navíc po kvalitním čerstvém chlebu, který byl chuťově naprosto vynikající, jsem trpěla neskutečnou plynatostí :-D

Zdraví, ekologie, minimalismus

V rámci svého sebepoznávání jsem zjistila, že mi hrozně chybí příroda (jsem holka z vesnice a na sídlišti bydlím teprve 4. rokem), a tak jsem se k ní začala vracet. Přitom jsem se začala víc zajímat o to, co konzumuju, co používám za kosmetiku, jaký odpad vyhazuju... zhrozila jsem se a chtěla to vyřešit všechno naráz, ale to je prostě nemožné... stejně jako si ze dne na den říct, že se vzdáte všech nezdravých jídel a budete jíst jen zdravě. Aby z toho měl člověk radost, dařilo se mu to, tak k tomu musí dospět...

Začala jsem maličkostma, ale vím, že i tyhle maličkosti jsou důležité a můžou přírodě pomoct (příklad: koupila jsem si skleněnou eco lahev - nekupuju petky, pořídila jsem si menstruační kalíšek - nekupuju tampony). Každý může přispět svojí trochou do mlýna.

Taky jsem si trochu přičichla k minimalismu. Konečně jsem si uvědomila svoje hromadění a hromadit přestala (ať jde o knihy, šperky, oblečení). Hrozně ráda bych se postupně zbavila všeho, co nepoužívám a co mi nepřináší žádnou radost nebo užitek.

Myslím, že i tady souvisí všechno se vším, konkrétně hromadění věcí a hromadění tuku - člověk se tím jakoby schovává před opravdovým životem, brání se mu...

Hrozně bych teď chtěla investovat svůj čas a peníze do nějakých zážitků, ne do věcí jako dřív.

Závěr

Popravdě řečeno nevím, jestli je to, co jsem napsala, dostatečně srozumitelné. Pokud ne, ráda některé věci dovysvětlím, kdyby to někoho zajímalo.

Taky bych ráda znala vaše názory, o čem byste si chtěli přečíst. Tenhle blog měl být původně o životě tlusté holky, která se snaží zhubnout, ale brání jí v tom pošramocená psychika. Taky měl být o sebeúctě a sebelásce. A o tom, že krása je realitivní pojem. Ráda přidám i nějaké tipy na "zdravé" mlsání, i když toho je teď na internetu fůra. Kdyby někoho zajímala témata z oblasti z psychologie, psychosomatiky, alternativní medicíny, ráda shrnu svoje zkušenosti :-)