Bojí se prdnout, aby se neposrali...
Přemýšleli jste někdy o tom, co byste dělali, kdybyste se posrali? Prostě jen tak z ničeho nic, někde venku, na ulici, mezi lidmi...
Kam byste si šli očistit potřísněné oblečení? Jak byste se dopravili domů? Šli byste pěšky? To by vás ale s hnědým flekem na zadku vidělo spoustu lidí! Jeli byste snad MHD? No to snad ne! V tak malém prostoru by to muselo hrozně smrdět! Všichni by se na vás koukali, anebo naopak znechuceně odvraceli hlavy.
Že se vám to nestane? Proč by se vám to nemohlo stát? Třeba byste něco špatného snědli, chytli nějakou střevní chřipku, důvodů je spoustu... a následky... nedozírné...
Kdo zná, soucitně přikyvuje, kdo nezná, nechápavě kroutí hlavou.
Takový je ale náš každodenní život, naše každodenní přemýšlení, naše každodenní strachy.
Kdo jsme My?
TRAČNÍKOVCI.
Jak nás poznáte?
Záleží na tom, jak moc těžcí tračníkovci jsme, a taky jaký máme zrovna den. Někdy je líp, jindy zas hůř.
1) Spoustu věcí máme ale společných. Například v kině, divadle a jiných sálech či místnostech se snažíme sedět vždy na konci řady, co nejblíž záchodu, abychom v případě nutnosti mohli kdykoli odejít a nemuseli kvůli tomu obtěžovat ostatní.
2) Když vyrážíme z bytu někam ven, několikrát si musíme odskočit, a i když jsme na záchodě už po třetí nebo čtvrté, stejně jsme nejistí, jestli to na nás nepřijde, jakmile vyjdeme před barák.
3) Když jsme venku, dáváme si pozor na to, co jíme. Často trpíme potravinovými alergiemi. Nebo si to aspoň myslíme. Dát si venku zmrzlinu? Neexistuje. Dát si něco smaženého? Vražda! Nejlepší je suché pečivo nebo suchary. Pokud tedy nemáme alergii na lepek.
4) Každý má nějaké ty věci, bez kterých se venku neobejde. U nás to je jednoznačně imodium a jiné protisračkoidní přípravky. Když ho nemáme v sobě, rozhodně ho vždycky máme u sebe, pro všechny případy. Pro lékárny jsme zlatý důl, protože tam kupujeme taky probiotika, černé uhlí, espumisan, různé střevní a žaludeční čaje, uklidňující přípravky typu persen nebo novopassit.
Nevím, jak ostatní, ale já mám ve své kabelce vždycky ještě bachovy krizové esence, olejíčky z čarodějnického obchodu, dva polodrahokamy a škapulíř - dala jsem se holt na alternativu, z čehož plynou jak pozitiva, tak negativa. Od té doby sice skoro nezobu imodium a šetřím tak svůj trávicí trakt, za to ale víc vypadám jak tydýt, když si místo zapití prášku natírám oleje po ksichtě, do pusy si kapu kapky a v ruce žmoulám šutr. Magor v tramvaji.
5) Nosíme raději tmavé oblečení, nežli světlé. Hlavně tu dolní část. Přece jen na bílé by bylo hovno hodně vidět.
6) Raději navštěvujeme přírodní koupaliště nežli bazén. Posrat se v bazénu je naše noční můra. V kalné vodě na přehradě se to hovno spíš ztratí.
7) Nemáme rádi dlouhé cesty dopravním prostředkem, kde není záchod. Nejlepší je v tomhle směru vlak. Nejhorší dlouhé cesty autobusem bez záchodu.
8) Já osobně nemám ráda velké akce, kde je spoustu lidí. Lidé = potenciální návštěvníci záchodu. Když jich je hodně, je velká pravděpodobnost, že budou zabírat většinu záchodů. Nenávidím čekání ve frontě na WC. A pak taková ta situace, kdy vycházíte ze zasmraděné kabinky a člověk, který do ní po vás vcházím, ví, že jste ji zasmradili vy.
9) Většina z nás má nějaký nepříjemný zážitek (střevní chřipku, posrání se někde), po kterém naše problémy vznikly. Prostě takový spouštěč.
10) Většina z nás má problémy se sebehodnocením, máme nízké sebevědomí, záleží nám hodně na tom, co si o nás pomyslí druzí lidé. Moc se řešíme.
Tak co, milí tračníkovci, ve kterých bodech se najdete? Přidáte nějaký další bod? Rozviřte diskuzi :-)
A co vy netračníkovci? Věděli jste o tom, že existují takoví pošahanci jako my? Všimli jste si někdy někoho, kdo by mohl být tračníkovec?
Kam byste si šli očistit potřísněné oblečení? Jak byste se dopravili domů? Šli byste pěšky? To by vás ale s hnědým flekem na zadku vidělo spoustu lidí! Jeli byste snad MHD? No to snad ne! V tak malém prostoru by to muselo hrozně smrdět! Všichni by se na vás koukali, anebo naopak znechuceně odvraceli hlavy.
Že se vám to nestane? Proč by se vám to nemohlo stát? Třeba byste něco špatného snědli, chytli nějakou střevní chřipku, důvodů je spoustu... a následky... nedozírné...
Kdo zná, soucitně přikyvuje, kdo nezná, nechápavě kroutí hlavou.
Takový je ale náš každodenní život, naše každodenní přemýšlení, naše každodenní strachy.
Kdo jsme My?
TRAČNÍKOVCI.
Jak nás poznáte?
Záleží na tom, jak moc těžcí tračníkovci jsme, a taky jaký máme zrovna den. Někdy je líp, jindy zas hůř.
1) Spoustu věcí máme ale společných. Například v kině, divadle a jiných sálech či místnostech se snažíme sedět vždy na konci řady, co nejblíž záchodu, abychom v případě nutnosti mohli kdykoli odejít a nemuseli kvůli tomu obtěžovat ostatní.
2) Když vyrážíme z bytu někam ven, několikrát si musíme odskočit, a i když jsme na záchodě už po třetí nebo čtvrté, stejně jsme nejistí, jestli to na nás nepřijde, jakmile vyjdeme před barák.
3) Když jsme venku, dáváme si pozor na to, co jíme. Často trpíme potravinovými alergiemi. Nebo si to aspoň myslíme. Dát si venku zmrzlinu? Neexistuje. Dát si něco smaženého? Vražda! Nejlepší je suché pečivo nebo suchary. Pokud tedy nemáme alergii na lepek.
4) Každý má nějaké ty věci, bez kterých se venku neobejde. U nás to je jednoznačně imodium a jiné protisračkoidní přípravky. Když ho nemáme v sobě, rozhodně ho vždycky máme u sebe, pro všechny případy. Pro lékárny jsme zlatý důl, protože tam kupujeme taky probiotika, černé uhlí, espumisan, různé střevní a žaludeční čaje, uklidňující přípravky typu persen nebo novopassit.
Nevím, jak ostatní, ale já mám ve své kabelce vždycky ještě bachovy krizové esence, olejíčky z čarodějnického obchodu, dva polodrahokamy a škapulíř - dala jsem se holt na alternativu, z čehož plynou jak pozitiva, tak negativa. Od té doby sice skoro nezobu imodium a šetřím tak svůj trávicí trakt, za to ale víc vypadám jak tydýt, když si místo zapití prášku natírám oleje po ksichtě, do pusy si kapu kapky a v ruce žmoulám šutr. Magor v tramvaji.
5) Nosíme raději tmavé oblečení, nežli světlé. Hlavně tu dolní část. Přece jen na bílé by bylo hovno hodně vidět.
6) Raději navštěvujeme přírodní koupaliště nežli bazén. Posrat se v bazénu je naše noční můra. V kalné vodě na přehradě se to hovno spíš ztratí.
7) Nemáme rádi dlouhé cesty dopravním prostředkem, kde není záchod. Nejlepší je v tomhle směru vlak. Nejhorší dlouhé cesty autobusem bez záchodu.
8) Já osobně nemám ráda velké akce, kde je spoustu lidí. Lidé = potenciální návštěvníci záchodu. Když jich je hodně, je velká pravděpodobnost, že budou zabírat většinu záchodů. Nenávidím čekání ve frontě na WC. A pak taková ta situace, kdy vycházíte ze zasmraděné kabinky a člověk, který do ní po vás vcházím, ví, že jste ji zasmradili vy.
9) Většina z nás má nějaký nepříjemný zážitek (střevní chřipku, posrání se někde), po kterém naše problémy vznikly. Prostě takový spouštěč.
10) Většina z nás má problémy se sebehodnocením, máme nízké sebevědomí, záleží nám hodně na tom, co si o nás pomyslí druzí lidé. Moc se řešíme.
Tak co, milí tračníkovci, ve kterých bodech se najdete? Přidáte nějaký další bod? Rozviřte diskuzi :-)
A co vy netračníkovci? Věděli jste o tom, že existují takoví pošahanci jako my? Všimli jste si někdy někoho, kdo by mohl být tračníkovec?
Komentáře
Okomentovat