Co jsem v životě dokázala aneb Neúspěch je jen iluze
Tuhle otázku si sem tam pokládá asi každý. Někdo má odpověď hned na jazyku, jiný musí chvíli přemýšlet. Ale každý dřív nebo později dojde k naprosto logickému uvědomění, že něco skutečně dokázal. Něco velkého, něco malého. Je jen otázkou sebehodnocení, jestli to, co jsme dokázali, je pro nás dost dobré, anebo to je nedostačující.
Často na sebe klademe vysoké nároky. Říkáme si "to by dokázal každý druhý" anebo "to nestojí za řeč", ale pravda je taková, že vy jste to dokázali, vy nejste ti druzí - tak proč svou schopnost neuznat?
Zbytečně se soustředíme na svoje neúspěchy, na to, co jsme nedokázali. Ale co znamená něco nedokázat? Někdy prostě vynakládáme tolik síly a energie a je to úplně k ničemu, nic se z toho nerodí, ničemu to neprospívá. Proč v tom tedy setrvávat?
Úspěch je cesta, nebo výsledek? A nebo obojí? Popřemýšlejte sami.
Už čtvrtým rokem se mořím s jinak dvouletým magisterským studiem. Jde to ztuha, leze to pomalu, ale už jsem před posledním schodem k završení toho celého martýria - zbývá jen napsat diplomovou práci (a udělat státnice).
V práci jsem si vzala dva měsíce studijního volna, abych měla na diplomku čas, ale co dělám? Čemu se věnuji? Všemu možnému jen né té diplomce!
Ptám se PROČ? Co mi brání v tom, abych završila studium? Abych mu řekla sbohem a začala žít bez něj? Zatím nedokážu odpovědět, ale věřím, že je v tom víc, než jen má lenost.
A zadruhé se ptám, jestli to vůbec má cenu, jestli má smysl mořit se s něčím, co nejde? Už jednou jsem se školu rozhodla vzdát. Sekla jsem s tím před prázdinami, protože jsem byla vyčerpaná. Na chvíli se mi ulevilo, ale pak jsem začala pociťovat prázdnotu, hecla jsem se a všechny zkoušky jsem udělala. Ale pak nastoupil ten stejný modus "nebaví mě to, nechce se mi".
A teď jsem tady. Už mi zbývá jen měsíc studijního volna a já s diplomkou moc nepokročila. Navíc čím dál tím víc pochybuju o svém profesním zaměření. Brouka do hlavy mi nasadila i karmická numeroložka (učení prý pro mě není ro pravé).
Ale co když se mi bude magistr hodit, ať už budu dělat cokoli? Co když jednou budu mít skvělou pracovní nabídku, ale nebudu ji moc přijmout kvůli nedokončenému vzdělání? Co když budu jednou litovat, že jsem to vzdala, nedotáhla to do konce, i když mi chybělo tak málo. A do toho ty finanční investice, časové investice... byla by to přeci škoda, když už jsme tomu dala tolik... a kecy rodičů a babičky a přítele... hlavně že oni vysokou školu nemají, ale pořád by radili a radili.
Ale teď už k těm mým položkám, co jsem (ne)dokázala. V poslední době sleduju svoje přátele a známé na facebooku a říkám si, kolik toho oni dokázali, zatímco já jsem se zasekla. Nic neumím, nikam se nevyvíjím a blablabla. Ale to je blbost. Dokázala jsem toho tak akorát, jen na to často zapomínám. Proto jsem se rozhodla to sepsat.
I když to není vůbec důležité, protože všichni jsme skvělí lidé, ať už jsme se něčím proslavili, sklidili veřejné úspěchy, nebo prostě "jen" žijeme pro rodinu a děláme šťastné lidi kolem sebe, občas nám může pomoct, když se podíváme na to, co jsme nechali za sebou, čím jsme žili, co nás posunulo...
1) Sama jsem se rozhodla pro studium na gymplu a následně vybrala češtinu a literaturu na FF UK a volby jsem nikdy nelitovala. Beru to jako svůj velký úspěch, protože nejsem z rodiny, kde bych byla od malička vedená ke studiu na vysoké (rodiče nemají maturitu a nikdy mě do učení nenutili, byla to skutečně moje vlastní volba, ve které mě rodiče podporovali, za což jim jsem moc vděčná).
2) Za bakalářských studií jsem napsala několik (podle mě vydařených) článků a recenzí pro magazín Topzine.cz
3) Jednu moji recenzi si dokonce našel sám autor knihy a nechal ji přeložit do svého jazyka, můj článek v překladu pak vyšel v tamních tištěných novinách!
4) I přes relativně bouřlivé pubertální období jsem si uchovala svoje panenství pro toho pravého :-)
5) Ještě před nástupem na magistra jsem se uchytila v oboru a získávala cenné zkušenosti v oblasti výuky cizinců.
6) Za pomoci alternativní medicíny jsem dokázala vysadit antidepresiva a fungovat bez jakýchkoli léků.
7) Za rok jsem zhubla 15 kilo, aniž bych si něco odepírala.
Určitě časem přijdu i na další body. A co vy? Zkuste si udělat podobný seznam úspěchů :-) Když budete mít pocit, že se vám nedaří, body vám třeba navrátí ztracenou víru v sebe :-)
Často na sebe klademe vysoké nároky. Říkáme si "to by dokázal každý druhý" anebo "to nestojí za řeč", ale pravda je taková, že vy jste to dokázali, vy nejste ti druzí - tak proč svou schopnost neuznat?
Zbytečně se soustředíme na svoje neúspěchy, na to, co jsme nedokázali. Ale co znamená něco nedokázat? Někdy prostě vynakládáme tolik síly a energie a je to úplně k ničemu, nic se z toho nerodí, ničemu to neprospívá. Proč v tom tedy setrvávat?
Úspěch je cesta, nebo výsledek? A nebo obojí? Popřemýšlejte sami.
Už čtvrtým rokem se mořím s jinak dvouletým magisterským studiem. Jde to ztuha, leze to pomalu, ale už jsem před posledním schodem k završení toho celého martýria - zbývá jen napsat diplomovou práci (a udělat státnice).
V práci jsem si vzala dva měsíce studijního volna, abych měla na diplomku čas, ale co dělám? Čemu se věnuji? Všemu možnému jen né té diplomce!
Ptám se PROČ? Co mi brání v tom, abych završila studium? Abych mu řekla sbohem a začala žít bez něj? Zatím nedokážu odpovědět, ale věřím, že je v tom víc, než jen má lenost.
A zadruhé se ptám, jestli to vůbec má cenu, jestli má smysl mořit se s něčím, co nejde? Už jednou jsem se školu rozhodla vzdát. Sekla jsem s tím před prázdinami, protože jsem byla vyčerpaná. Na chvíli se mi ulevilo, ale pak jsem začala pociťovat prázdnotu, hecla jsem se a všechny zkoušky jsem udělala. Ale pak nastoupil ten stejný modus "nebaví mě to, nechce se mi".
A teď jsem tady. Už mi zbývá jen měsíc studijního volna a já s diplomkou moc nepokročila. Navíc čím dál tím víc pochybuju o svém profesním zaměření. Brouka do hlavy mi nasadila i karmická numeroložka (učení prý pro mě není ro pravé).
Ale co když se mi bude magistr hodit, ať už budu dělat cokoli? Co když jednou budu mít skvělou pracovní nabídku, ale nebudu ji moc přijmout kvůli nedokončenému vzdělání? Co když budu jednou litovat, že jsem to vzdala, nedotáhla to do konce, i když mi chybělo tak málo. A do toho ty finanční investice, časové investice... byla by to přeci škoda, když už jsme tomu dala tolik... a kecy rodičů a babičky a přítele... hlavně že oni vysokou školu nemají, ale pořád by radili a radili.
Ale teď už k těm mým položkám, co jsem (ne)dokázala. V poslední době sleduju svoje přátele a známé na facebooku a říkám si, kolik toho oni dokázali, zatímco já jsem se zasekla. Nic neumím, nikam se nevyvíjím a blablabla. Ale to je blbost. Dokázala jsem toho tak akorát, jen na to často zapomínám. Proto jsem se rozhodla to sepsat.
I když to není vůbec důležité, protože všichni jsme skvělí lidé, ať už jsme se něčím proslavili, sklidili veřejné úspěchy, nebo prostě "jen" žijeme pro rodinu a děláme šťastné lidi kolem sebe, občas nám může pomoct, když se podíváme na to, co jsme nechali za sebou, čím jsme žili, co nás posunulo...
1) Sama jsem se rozhodla pro studium na gymplu a následně vybrala češtinu a literaturu na FF UK a volby jsem nikdy nelitovala. Beru to jako svůj velký úspěch, protože nejsem z rodiny, kde bych byla od malička vedená ke studiu na vysoké (rodiče nemají maturitu a nikdy mě do učení nenutili, byla to skutečně moje vlastní volba, ve které mě rodiče podporovali, za což jim jsem moc vděčná).
2) Za bakalářských studií jsem napsala několik (podle mě vydařených) článků a recenzí pro magazín Topzine.cz
3) Jednu moji recenzi si dokonce našel sám autor knihy a nechal ji přeložit do svého jazyka, můj článek v překladu pak vyšel v tamních tištěných novinách!
4) I přes relativně bouřlivé pubertální období jsem si uchovala svoje panenství pro toho pravého :-)
5) Ještě před nástupem na magistra jsem se uchytila v oboru a získávala cenné zkušenosti v oblasti výuky cizinců.
6) Za pomoci alternativní medicíny jsem dokázala vysadit antidepresiva a fungovat bez jakýchkoli léků.
7) Za rok jsem zhubla 15 kilo, aniž bych si něco odepírala.
Určitě časem přijdu i na další body. A co vy? Zkuste si udělat podobný seznam úspěchů :-) Když budete mít pocit, že se vám nedaří, body vám třeba navrátí ztracenou víru v sebe :-)
Komentáře
Okomentovat