Závist

Závist je ošklivé oslovo.

Ne, je to jen slovo, protože slovo samo o sobě přece nemůže být ošklivé. Ošklivá je pouze vlastnost, kterou pojmenovává.

Podle Slovníku spisovné češtiny slovo závist znamená "pocit krajní nelibosti při úspěchu, štěstí druhého".

Závist se často projevuje tak, že my, místo abychom někomu přáli úspěch a štěstí, ho kvůli tomu nemáme rádi, jsme na něj alergičtí a nejradši bychom mu něco hodně špatného provedli. Dali mu lekci, že dařit se člověku přece nemůže věčně.

Ale proč máme taková zvrácená přání? Protože sami nemáme to, co bychom chtěli...

Já

Už dlouho se dívám na facebookové příspěvky svých přátel s nelibostí - tady svatba, tady nový baráček, tady miminko, tady červený diplom, tady skvělý pracovní kolektiv, tady dovolená v cizině...

A já jim to závidím všechno. Všechno všecičko.


To jsem si aspoň myslela.

Ale včera jsem došla k zásadnímu uvědomění. Nezávidím jim ty konkrétní věci/zážitky/situace. Závidím jim, že někam vědomě směřují. Že mají svoje sny a přání a plní si je. Že se radují ze života.

Sešla jsem z cesty. Nevím kdy přesně. Ale jednou se to prostě zlomilo. A já jsem ztratila radost z toho, co dělám. Ztratila jsem víru v to, že to, co dělám, má smysl. Začala jsem vše dělat jen z povinnosti a ze strachu, že přijdu o něco důležitého. Ale bylo to přesně naopak a já přišla o to důležité právě tím, že jsem v tom pokračovala, bez lásky, radosti, víry.

A dopracovala jsem se až sem, k uvědomění si vlastního pocitu smutku, zbytečnosti, nešťastnosti, a z toho plynoucí závisti.

Ale já takhle nechci žít. Nemusím. Ani vy nemusíte. Žádná překážka není tak velká, aby vám bránila žít naplněný život. Vnější překážky jsou jen iluze. Největší překážky jsou ty vnitřní, které jste si v průběhu života sami vystavěli.

Nemusíte hned riskovat, vzdávat se jistot a vykročit do neznáma, můžete na to jít pomalu, krůček po krůčku se vydat za svým vnitřním hlasem.

Až půjdete tou správnou cestou, poznáte to. Už nebudete smutní, zoufalí a závistiví. Budete šťastní.