Zbavte se nepotřebného - uleví se vám
Ani nevím, kdy to začalo, možná uvědoměním si, že neustálým nakupováním a hromaděním věcí zaplňuju nějakou prázdnotu uvnitř sebe.
Mít co nejvíc oblečení, doplňků, knih. "Mít" namísto "být". Žila jsem tak pár posledních let a šťastná jsem nebyla. Spíš naopak. Chtělo to změnu, ale já dlouho nevěděla jakou.
Minimalismus
Pak jsem se jednou dočetla o minimalismu. Hrozně se mi zalíbila idea, že bych byla obklopena pouze věcmi, které využívám, ke kterým mám vztah, které mám ráda. Už bych nebyla zavalena věcmi, které mě svým množstvím, nevyužitelností a zbytečností dusí. Ale věcí jsem měla hromadu, bylo v nich spoustu peněz a spoustu vzpomínek, nechtěla jsem je jen tak vyhodit.
Pročetla jsem si knížku Marie Kondo Zázračný úklid a trochu se inspirovala, nebyla jsem ale ani z desetiny tak radikální jako ona. Třídění jsem prováděla na několikrát, protože jsem se nedokázala vzdát tak velkého množství věcí naráz. Navíc jsem přemýšlela ekonomicky a ekologicky - všechny věci se dají postupně prodat, darovat nebo spotřebovat, vyhodit je všechny najednou se mi zdálo hodně nerozumné.
Důležité pro mě bylo v době třídění nenakupovat nové věci. Protože k čemu to je, když pět věcí vyhodíte a tři si zase koupíte? To se mi úplně tak nepovedlo třeba v oblečení, ale v doplňcích, kosmetice a dekorativních blbůstkách celkem ano.
Musím se pochlubit, že od svého minimalistického prozření jsem nekoupila žádný lapač prachu ani jinou nevyužitelnou blbinu.
S oblečením to bylo horší. To ten zatracený Lidl! V průběhu měsíce jsem si tam koupila troje šaty, dvě sukně a asi šest tílek. Je mi stydno, když to píšu. Ale z chyb se člověk učí.
Plyšáci, moje slabost
V průběhu několika měsíců jsem tedy několikrát třídila oblečení, šperky, knihy, dokumenty, plyšáky, vzpomínkové věci. U některých věcí bylo hodně těžké přestřihnout pupeční šňůru, třeba u plyšáků nebo vzpomínkových písemností.
Díky třídění jsem zjistila, že mám k plyšákům hodně nezdravý vztah. Trochu je totiž antropomorfizuju a přenáším na ně vlastnosti lidí, kteří mi je dali. Jeden příklad za všechny - když mi v dětství umřela babička, vytáhla jsem starého plyšáka, kterého mi kdysi dala, pojmenovala ho "babička" a začala s ním jako s babičkou mluvit.
Pochopte, že takovéhleho plyšáka jsem přece nemohla hodit do kontejneru. Ale "babička" je opravdu extrém, který jsem si nechala, některé další plyšáky, ke kterým jsem měla taky vřelý vztah, jsem obětovala. I když musím přiznat, že na jednoho medvídka, kterého jsem vyhodila do charitativního kontejneru, si občas vzpomenu a říkám si, jak se asi má, a co s ním je.
Asi namítnete, že jsem přece nemusela vyhazovat všechno, když plyšáci, o kterých píšu, pro mě byly tak důležití. Nechala jsem si asi třetinu z nich, které jsem považovala za nejdůležitější, a neustále si opakovala, že plyšáci nejsou totožní s lidmi, kteří mi je darovali. Výsledek byl takový, že jsem začala trávit víc času s lidmi, na kterých mi záleží a nepromítala svou náklonnost do neživých předmětů (to je příklad toho vyhozeného medvídka, který mi připomínal tátu - začala jsem za ním častěji jezdit).
Knihy? Už mě neberou
Hodně zvláštní bylo třízení knih. Za dobu studia jsem jich nahromadila spoustu, možná 300, možná 500, nevím. Hromadění knih mi dělalo obzvlášť velkou radost. Těšila jsem se, jak jednou na stará kolena budu mít obří knihovnu plnou klasické beletrie. Postupem času jsem ale velké množství knih začala vnímat jako přítěž. Při stěhování to byla jedna velká hrůza. Navíc na knihy se celý rok akorát prášilo, protože z knihovny jsem je nevytáhla, co byl rok dlouhý.
A tak jsem pomalu začala svou sbírku ztenčovat. Něco jsem prodala na facebooku, něco mezi spolužáky, něco na databazeknih.cz a něco jsem darovala do veřejné venkovní knihovničky u nás v parku. V tuhle chvíli mám v knihovně asi 50 knih (nestudijních a nepracovních - těch mám totiž o něco víc) a můžu říct, že asi ještě budu dál ztenčovat. Zjistila jsem, že většinu knih nepotřebuju vlastnit, stačí mi si je jednou přečíst a vrátit zpátky do knihovny/majiteli.
Taky jsem udělala jeden takový zajímavý přesun. Odjakživa jsem měla v knihovně v polici na úrovni očí knihy studijní a pracovní. Beletrii a ostatní knihy pro radost jsem měla ve spodní poličce, pohledem jsem o ně zavadila jen málo. Police jsem prohodila, a tím si ujasnila priority. Práce a škola je důležitá, ale nemusí být vždy a všude na prvním místě. Spoustu věcí jsem kvůli škole a práci obětovala, teď je na čase věnovat se taky svým koníčkům, přátelům a rodině.
Dokumenty
Asi to znáte sami - šuplík plný různých účtenek, návodů, smluv. Vyhodila jsem toho opravdu hodně, nechala jen to aktuální a doufám, že po mně jednou někdo nebude něco starého chtít (například starou dohodu o provedení práce - za 6 let práce lektorky jsem jich nasbírala opravdu velké množství).
Kosmetika
V kosmetice to šlo hodně přirozenou cestou, takže z třízením nebyl problém. Už dřív jsem začala vyhledávat přírodní produkty a přestala používat většinu dekorativní kosmetiky. Cítím se teď taková zdravější, čistší, přirozeně krásnější a nános makeupu mi tenhle pocit kazí. V tuhle chvíli používám vlastně jen pudr a výjimečně korektor.
Nejdřív dopotřebovat
Nejen u kosmetiky, ale i u dalšího spotřebního zboží, jakým jsou kancelářské potřeby, svíčky, věci do kuchyně, je dobré si uvědomit, že ne vždycky po vypotřebování toho daného produktu budete chtít používat ten stejný. Já to tak měla třeba u šamponů. Potřebovala jsem si koupit šampon, byl ve slevě, koupila jsem rovnou dva. Jenže po dopotřebování prvního jsem si říkala, že bych radši vyzkoušela nějaký jiný. A tak vzniká hromadění a odsouvání použití na později.
Stejně jako teď s tílky z Lidlu. Pro jistotu jsem si koupila dvě červená a dvě černá tílka, abych nebyla omezovaná situací, když se jedno ušpiní. Ale jak myslíte, že to vypadá? V tuhle chvíli neustále nosím černé šaty z Lidlu, které jsem si koupila ve dvou velikostech. Jedny se ušpiní, dám je prát, nosím druhé. Jsem s nimi absolutně spokojená a tílka vůbec nenosím. Takže jednou jsem se v hromadění sekla (tílka), podruhé se mi vyplatilo (šaty). Lepší je být obezřetná a věci kupovat až v případě potřeby.
Skladování
V knize od KonMari jsem se inspirovala i skladováním věcí. Už dřív jsem kvůli kočce odstranila z poliček většinu lapačů prachu, protože kočka je prostě neustále shazovala. Teď jsem odstranila i další věci. Největší radost mi udělalo odstranění plastového košíčku z rohu vany. Přesně jak psala KonMari - košíček a přípravky v něm jsou neustále oslizlé, a když se čistí vana, musí se košíček dávat pryč, samostatně omývat. Letěl tedy do popelnice a přípravky (kterých po vytřízení moc nezbylo) se krásně vešly do koupelnové skříňky.
Co říct na závěr?
Samozřejmě že bych celý článek nejradši zakončila shrnutím, že od té doby, co je moje domácnost zbavená nepotřebných věcí, se mi žije skvěle. Ale nebyla by to pravda. Stejně jako můj způsob zbavování se věcí je postupný, i moje pocity, přání, priority se postupně ukazují ve své pravé podstatě. Díky pomalu se očisťujícímu prostoru (i tělu) zjišťuju, kdo vlastně jsem a co chci. Někdy to může být nepříjemné a bolestivé zbavovat se starých krámů stejně jako zbavovat se starých útěch a lží. Možná vám to přijde absurdní, ale opravdu to spolu souvisí. Nevěříte? Zkuste to! Třeba vás překvapí, co všechno v sobě najdete poté, co se zbavíte toho nepotřebného.
Mít co nejvíc oblečení, doplňků, knih. "Mít" namísto "být". Žila jsem tak pár posledních let a šťastná jsem nebyla. Spíš naopak. Chtělo to změnu, ale já dlouho nevěděla jakou.
Minimalismus
Pak jsem se jednou dočetla o minimalismu. Hrozně se mi zalíbila idea, že bych byla obklopena pouze věcmi, které využívám, ke kterým mám vztah, které mám ráda. Už bych nebyla zavalena věcmi, které mě svým množstvím, nevyužitelností a zbytečností dusí. Ale věcí jsem měla hromadu, bylo v nich spoustu peněz a spoustu vzpomínek, nechtěla jsem je jen tak vyhodit.
Pročetla jsem si knížku Marie Kondo Zázračný úklid a trochu se inspirovala, nebyla jsem ale ani z desetiny tak radikální jako ona. Třídění jsem prováděla na několikrát, protože jsem se nedokázala vzdát tak velkého množství věcí naráz. Navíc jsem přemýšlela ekonomicky a ekologicky - všechny věci se dají postupně prodat, darovat nebo spotřebovat, vyhodit je všechny najednou se mi zdálo hodně nerozumné.
Důležité pro mě bylo v době třídění nenakupovat nové věci. Protože k čemu to je, když pět věcí vyhodíte a tři si zase koupíte? To se mi úplně tak nepovedlo třeba v oblečení, ale v doplňcích, kosmetice a dekorativních blbůstkách celkem ano.
Musím se pochlubit, že od svého minimalistického prozření jsem nekoupila žádný lapač prachu ani jinou nevyužitelnou blbinu.
S oblečením to bylo horší. To ten zatracený Lidl! V průběhu měsíce jsem si tam koupila troje šaty, dvě sukně a asi šest tílek. Je mi stydno, když to píšu. Ale z chyb se člověk učí.
Plyšáci, moje slabost
V průběhu několika měsíců jsem tedy několikrát třídila oblečení, šperky, knihy, dokumenty, plyšáky, vzpomínkové věci. U některých věcí bylo hodně těžké přestřihnout pupeční šňůru, třeba u plyšáků nebo vzpomínkových písemností.
Díky třídění jsem zjistila, že mám k plyšákům hodně nezdravý vztah. Trochu je totiž antropomorfizuju a přenáším na ně vlastnosti lidí, kteří mi je dali. Jeden příklad za všechny - když mi v dětství umřela babička, vytáhla jsem starého plyšáka, kterého mi kdysi dala, pojmenovala ho "babička" a začala s ním jako s babičkou mluvit.
Pochopte, že takovéhleho plyšáka jsem přece nemohla hodit do kontejneru. Ale "babička" je opravdu extrém, který jsem si nechala, některé další plyšáky, ke kterým jsem měla taky vřelý vztah, jsem obětovala. I když musím přiznat, že na jednoho medvídka, kterého jsem vyhodila do charitativního kontejneru, si občas vzpomenu a říkám si, jak se asi má, a co s ním je.
Asi namítnete, že jsem přece nemusela vyhazovat všechno, když plyšáci, o kterých píšu, pro mě byly tak důležití. Nechala jsem si asi třetinu z nich, které jsem považovala za nejdůležitější, a neustále si opakovala, že plyšáci nejsou totožní s lidmi, kteří mi je darovali. Výsledek byl takový, že jsem začala trávit víc času s lidmi, na kterých mi záleží a nepromítala svou náklonnost do neživých předmětů (to je příklad toho vyhozeného medvídka, který mi připomínal tátu - začala jsem za ním častěji jezdit).
Knihy? Už mě neberou
Hodně zvláštní bylo třízení knih. Za dobu studia jsem jich nahromadila spoustu, možná 300, možná 500, nevím. Hromadění knih mi dělalo obzvlášť velkou radost. Těšila jsem se, jak jednou na stará kolena budu mít obří knihovnu plnou klasické beletrie. Postupem času jsem ale velké množství knih začala vnímat jako přítěž. Při stěhování to byla jedna velká hrůza. Navíc na knihy se celý rok akorát prášilo, protože z knihovny jsem je nevytáhla, co byl rok dlouhý.
A tak jsem pomalu začala svou sbírku ztenčovat. Něco jsem prodala na facebooku, něco mezi spolužáky, něco na databazeknih.cz a něco jsem darovala do veřejné venkovní knihovničky u nás v parku. V tuhle chvíli mám v knihovně asi 50 knih (nestudijních a nepracovních - těch mám totiž o něco víc) a můžu říct, že asi ještě budu dál ztenčovat. Zjistila jsem, že většinu knih nepotřebuju vlastnit, stačí mi si je jednou přečíst a vrátit zpátky do knihovny/majiteli.
Taky jsem udělala jeden takový zajímavý přesun. Odjakživa jsem měla v knihovně v polici na úrovni očí knihy studijní a pracovní. Beletrii a ostatní knihy pro radost jsem měla ve spodní poličce, pohledem jsem o ně zavadila jen málo. Police jsem prohodila, a tím si ujasnila priority. Práce a škola je důležitá, ale nemusí být vždy a všude na prvním místě. Spoustu věcí jsem kvůli škole a práci obětovala, teď je na čase věnovat se taky svým koníčkům, přátelům a rodině.
Dokumenty
Asi to znáte sami - šuplík plný různých účtenek, návodů, smluv. Vyhodila jsem toho opravdu hodně, nechala jen to aktuální a doufám, že po mně jednou někdo nebude něco starého chtít (například starou dohodu o provedení práce - za 6 let práce lektorky jsem jich nasbírala opravdu velké množství).
Kosmetika
V kosmetice to šlo hodně přirozenou cestou, takže z třízením nebyl problém. Už dřív jsem začala vyhledávat přírodní produkty a přestala používat většinu dekorativní kosmetiky. Cítím se teď taková zdravější, čistší, přirozeně krásnější a nános makeupu mi tenhle pocit kazí. V tuhle chvíli používám vlastně jen pudr a výjimečně korektor.
Nejdřív dopotřebovat
Nejen u kosmetiky, ale i u dalšího spotřebního zboží, jakým jsou kancelářské potřeby, svíčky, věci do kuchyně, je dobré si uvědomit, že ne vždycky po vypotřebování toho daného produktu budete chtít používat ten stejný. Já to tak měla třeba u šamponů. Potřebovala jsem si koupit šampon, byl ve slevě, koupila jsem rovnou dva. Jenže po dopotřebování prvního jsem si říkala, že bych radši vyzkoušela nějaký jiný. A tak vzniká hromadění a odsouvání použití na později.
Stejně jako teď s tílky z Lidlu. Pro jistotu jsem si koupila dvě červená a dvě černá tílka, abych nebyla omezovaná situací, když se jedno ušpiní. Ale jak myslíte, že to vypadá? V tuhle chvíli neustále nosím černé šaty z Lidlu, které jsem si koupila ve dvou velikostech. Jedny se ušpiní, dám je prát, nosím druhé. Jsem s nimi absolutně spokojená a tílka vůbec nenosím. Takže jednou jsem se v hromadění sekla (tílka), podruhé se mi vyplatilo (šaty). Lepší je být obezřetná a věci kupovat až v případě potřeby.
Skladování
V knize od KonMari jsem se inspirovala i skladováním věcí. Už dřív jsem kvůli kočce odstranila z poliček většinu lapačů prachu, protože kočka je prostě neustále shazovala. Teď jsem odstranila i další věci. Největší radost mi udělalo odstranění plastového košíčku z rohu vany. Přesně jak psala KonMari - košíček a přípravky v něm jsou neustále oslizlé, a když se čistí vana, musí se košíček dávat pryč, samostatně omývat. Letěl tedy do popelnice a přípravky (kterých po vytřízení moc nezbylo) se krásně vešly do koupelnové skříňky.
Co říct na závěr?
Samozřejmě že bych celý článek nejradši zakončila shrnutím, že od té doby, co je moje domácnost zbavená nepotřebných věcí, se mi žije skvěle. Ale nebyla by to pravda. Stejně jako můj způsob zbavování se věcí je postupný, i moje pocity, přání, priority se postupně ukazují ve své pravé podstatě. Díky pomalu se očisťujícímu prostoru (i tělu) zjišťuju, kdo vlastně jsem a co chci. Někdy to může být nepříjemné a bolestivé zbavovat se starých krámů stejně jako zbavovat se starých útěch a lží. Možná vám to přijde absurdní, ale opravdu to spolu souvisí. Nevěříte? Zkuste to! Třeba vás překvapí, co všechno v sobě najdete poté, co se zbavíte toho nepotřebného.
Komentáře
Okomentovat