Jak jsem dva kluky podvedla se dvěma kluky
Možná se vám zdá název příspěvku trochu nesmyslný. Ale nenechte se mýlit, opravdu vám hodlám vyprávět příběh svých telecích let, kdy jsem za jeden jediný diskotékový večer stihla podvést své dva současné kluky s jinými dvěma kluky.
Věc se měla následovně. Bylo mi tehdy 15 a chtěla jsem mít všechny kluky na světě. Najednou jsem byla štíhlá, krásná a všemi žádaná. Proč bych toho tedy nevyužila?
Při letním kempování s kamarádkami jsem se seznámila s jedním klukem, říkejme mu třeba Jirka. Byl to pěkný hajzlík a potom, co se dozvěděl, že se s ním nevyspím, protože nejsem taková frajerka, na kterou jsem si celou dobu hrála, si mě přestal všímat a začal balit moji kamarádku.
Trošku jsem smutnila, ale hned další den jsem potkala jiného kluka, říkejme mu třeba Dlouhán, a ten mě zabavil na dalších pár dnů. Nabízí se otázka, proč jsem mu říkala Dlouhán. Nevím, jestli byl dlouhán i tam dole, tak daleko jsme se naštěstí nedostali, ale byl prostě hrozně vysoký, měřil dva metry (a jeho bratr, se kterým si začala moje kámoška, měl dokonce metr pět, takže to byl takový "ýbr dlouhán"). Ale to je fuk, Dlouhán se mi druhý den už moc nelíbil, a tak jsem dělala všechno proto, abych se ho zbavila. Nakonec jsem mu řekla, že jsem lesba, čemuž určitě nevěřil (byl o něco starší a nebyl hloupý), ale dolézat přestal, takže to splnilo svůj účel.
Ale můj příběh se netýká ani Jirky, ani Dlouhána, jen jsem chtěla nastínit, jak to se mnou tenkrát vypadalo. Nezastavila jsem se skoro před ničím, abych se mohla ocitnout v náruči nějakého samce a strkat mu jazyk do pusy.
Fífa - kluk číslo 1
Pak jsem potkala Fífu. Už si nepamatuju, jestli jsem pro něj tohle krycí jméno vymyslela sama, nebo to byla jeho skutečná přezdívka, ale na tom nezáleží. Důležité je, že naše sympatie byly oboustranné a diskotéková líbačka přerostla v něco, co by se dalo nazvat vztahem. Líbil se mi natolik, že po zbytek kempování jsem mu zůstala věrná (odjel totiž asi o dva dny dřív).
V Praze jsme se sešli asi dvakrát a pokaždé to bylo fajn. Začínal z toho být opravdový vztah. Moje srdéčko plesalo! Jenže pak odjel na 14 dní k babičce a nebyl si jistý, jestli naše odloučení zvládne. A tak mi pro jistotu poslal esemesku s návrhem, že si dáme pauzu. Obrečela jsem to, ale pak už končily prázdniny a mě čekaly jiné starosti.
Stala jsem se studentkou gymnázia! Vytvořila jsem si pro to speciální image drsné punkerky, aby nikdo nepoznal, že na základce jsem byla sociální slušňačka, kterou spolužáci šikanovali. Hned první den jsem zorganizovala hromadnou seznamovačku u piva a stala se objektem zájmu hned několika spolužáků. Během prvních dvou týdnů to vykrystalizovalo v situaci, kdy jsem si vybírala mezi dvěma spolužáky: Bulík, nebo Rákoska? Rákoska byl modrooký blonďák, který mě příjemně sváděl. Bulík byl snědý hnědovlasý hnědooký kamarád. Samozřejmě to vyhrál ten větší suverén - Rákoska.
Rákoska - kluk číslo 2
Vybrala jsem si tedy Rákosku. První dva, tři dny chození byly celkem fajn, ale pak už mě to moc nebavilo, tak jsem se s ním chtěla rozejít, jenže jako na potvoru onemocněl a další týden nepřišel do školy. Zároveň se mi ozval Fífa, vrátil se od babičky a asi se mu zastesklo, najednou chtěl jít na rande jakoby nic, jakoby žádnou pauzu předtím nenavrhl. Tak jsem souhlasila a domluvili jsme se na další týden.
Sob a Kenvelák
Jenže v pátek mě čekala moje oblíbená diskotéka a bambilion možností na seznamování. Chtěla jsem se s někým líbat. Hrozně moc. Protože já, když jsem nalitá, tak chci buďto někoho bít, nebo se k někomu lísat (jeden z důvodů, proč jsem posledních 6 let abstinent). Nechtěla jsem se moc namáhat, tak jsem si vyhlídla jednoho poloopitého kluka, který mi přišel jako takový skejťák (a ti se mi vždycky líbili!). Šlo to snadno, až moc, tak mě to přestalo bavit (myslím, že ten týpek navíc usnul - mimochodem jsem s ním někdy později byla na rande a byl to hrozný tragéd, to rande popíšu v nějakém dalším příběhu, kde taky vysvětlím, proč mu říkám Sob), a tak jsem šla zpátky na parket a tam to rozjížděla o sto šest. Někdo mě plácnul po zadku. Pak znova. Pak mě nějaký vysoký tmavovlasý kluk v tričku s nápisem Kenvelo (budeme mu proto říkat Kenvelák) přitáhl k sobě a začal mi šeptat nějaké sladké kydy do ouška. No jo, ohraná písnička, ale nebyl úplně marnej, tak jsem svolila k výměně slin. Nebylo to úplně ono, ale lepší než nic.
Pak se někam zdejchnul a já seděla s kamarádkama u stolu. Po nějaké chvíli jsem chtěla jít ven a co nevidím - moje blonďatá kamarádka se cicmá s Kenvelákem. Těžko říct, co mi v tu chvíli prolítlo hlavou, ale myslím, že něco jako "stejně mě moc nebral". Jenže on mě uviděl a zhrozil se. Začal koktat a omlouvat se. Vysvětloval mi, že se mu hrozně líbím, ale Janu (ano, tak se jmenovala ta moje kamarádka) má prostě rád. Nemohl to tušit, že Ji potká, nechtěl ranit mé city. A já se mu snažila vysvětlit, že je to v pohodě, že jim to přeju. Jenže on mi nevěřil a pořád se omlouval. A tak já, abych svým slovům dodala váhy, jsem mu řekla "hele, to je fakt v pohodě, já mám v Praze stejně dva kluky".
Asi si myslel, že jsem ta nejzoufalejší holka na světě, když si vymýšlím takové lži.
Věc se měla následovně. Bylo mi tehdy 15 a chtěla jsem mít všechny kluky na světě. Najednou jsem byla štíhlá, krásná a všemi žádaná. Proč bych toho tedy nevyužila?
Při letním kempování s kamarádkami jsem se seznámila s jedním klukem, říkejme mu třeba Jirka. Byl to pěkný hajzlík a potom, co se dozvěděl, že se s ním nevyspím, protože nejsem taková frajerka, na kterou jsem si celou dobu hrála, si mě přestal všímat a začal balit moji kamarádku.
Trošku jsem smutnila, ale hned další den jsem potkala jiného kluka, říkejme mu třeba Dlouhán, a ten mě zabavil na dalších pár dnů. Nabízí se otázka, proč jsem mu říkala Dlouhán. Nevím, jestli byl dlouhán i tam dole, tak daleko jsme se naštěstí nedostali, ale byl prostě hrozně vysoký, měřil dva metry (a jeho bratr, se kterým si začala moje kámoška, měl dokonce metr pět, takže to byl takový "ýbr dlouhán"). Ale to je fuk, Dlouhán se mi druhý den už moc nelíbil, a tak jsem dělala všechno proto, abych se ho zbavila. Nakonec jsem mu řekla, že jsem lesba, čemuž určitě nevěřil (byl o něco starší a nebyl hloupý), ale dolézat přestal, takže to splnilo svůj účel.
Ale můj příběh se netýká ani Jirky, ani Dlouhána, jen jsem chtěla nastínit, jak to se mnou tenkrát vypadalo. Nezastavila jsem se skoro před ničím, abych se mohla ocitnout v náruči nějakého samce a strkat mu jazyk do pusy.
Fífa - kluk číslo 1
Pak jsem potkala Fífu. Už si nepamatuju, jestli jsem pro něj tohle krycí jméno vymyslela sama, nebo to byla jeho skutečná přezdívka, ale na tom nezáleží. Důležité je, že naše sympatie byly oboustranné a diskotéková líbačka přerostla v něco, co by se dalo nazvat vztahem. Líbil se mi natolik, že po zbytek kempování jsem mu zůstala věrná (odjel totiž asi o dva dny dřív).
Stala jsem se studentkou gymnázia! Vytvořila jsem si pro to speciální image drsné punkerky, aby nikdo nepoznal, že na základce jsem byla sociální slušňačka, kterou spolužáci šikanovali. Hned první den jsem zorganizovala hromadnou seznamovačku u piva a stala se objektem zájmu hned několika spolužáků. Během prvních dvou týdnů to vykrystalizovalo v situaci, kdy jsem si vybírala mezi dvěma spolužáky: Bulík, nebo Rákoska? Rákoska byl modrooký blonďák, který mě příjemně sváděl. Bulík byl snědý hnědovlasý hnědooký kamarád. Samozřejmě to vyhrál ten větší suverén - Rákoska.
Rákoska - kluk číslo 2
Vybrala jsem si tedy Rákosku. První dva, tři dny chození byly celkem fajn, ale pak už mě to moc nebavilo, tak jsem se s ním chtěla rozejít, jenže jako na potvoru onemocněl a další týden nepřišel do školy. Zároveň se mi ozval Fífa, vrátil se od babičky a asi se mu zastesklo, najednou chtěl jít na rande jakoby nic, jakoby žádnou pauzu předtím nenavrhl. Tak jsem souhlasila a domluvili jsme se na další týden.
Sob a Kenvelák
Jenže v pátek mě čekala moje oblíbená diskotéka a bambilion možností na seznamování. Chtěla jsem se s někým líbat. Hrozně moc. Protože já, když jsem nalitá, tak chci buďto někoho bít, nebo se k někomu lísat (jeden z důvodů, proč jsem posledních 6 let abstinent). Nechtěla jsem se moc namáhat, tak jsem si vyhlídla jednoho poloopitého kluka, který mi přišel jako takový skejťák (a ti se mi vždycky líbili!). Šlo to snadno, až moc, tak mě to přestalo bavit (myslím, že ten týpek navíc usnul - mimochodem jsem s ním někdy později byla na rande a byl to hrozný tragéd, to rande popíšu v nějakém dalším příběhu, kde taky vysvětlím, proč mu říkám Sob), a tak jsem šla zpátky na parket a tam to rozjížděla o sto šest. Někdo mě plácnul po zadku. Pak znova. Pak mě nějaký vysoký tmavovlasý kluk v tričku s nápisem Kenvelo (budeme mu proto říkat Kenvelák) přitáhl k sobě a začal mi šeptat nějaké sladké kydy do ouška. No jo, ohraná písnička, ale nebyl úplně marnej, tak jsem svolila k výměně slin. Nebylo to úplně ono, ale lepší než nic.
Pak se někam zdejchnul a já seděla s kamarádkama u stolu. Po nějaké chvíli jsem chtěla jít ven a co nevidím - moje blonďatá kamarádka se cicmá s Kenvelákem. Těžko říct, co mi v tu chvíli prolítlo hlavou, ale myslím, že něco jako "stejně mě moc nebral". Jenže on mě uviděl a zhrozil se. Začal koktat a omlouvat se. Vysvětloval mi, že se mu hrozně líbím, ale Janu (ano, tak se jmenovala ta moje kamarádka) má prostě rád. Nemohl to tušit, že Ji potká, nechtěl ranit mé city. A já se mu snažila vysvětlit, že je to v pohodě, že jim to přeju. Jenže on mi nevěřil a pořád se omlouval. A tak já, abych svým slovům dodala váhy, jsem mu řekla "hele, to je fakt v pohodě, já mám v Praze stejně dva kluky".
Asi si myslel, že jsem ta nejzoufalejší holka na světě, když si vymýšlím takové lži.
