Točím se v kruhu, anebo stojím na místě? Zase ta závist...
Už jsem jednou psala o závisti a asi o ní budu psát znovu, i když trochu jinak. Ne tak teoreticky, spíš se pokusím popsat své současné pocity.
Dneska jsem si přečetla několik článků na blogu mé spolužačky/kolegyně/kamarádky a vyvolalo to ve mně ještě hlubší pocity neschopnosti a méněcennosti, než jsem měla před zkonzumováním slunečnicové chalvy a čokoládových sušenek.
Aby to bylo jednodušší, uvedu v bodech, co jsem zaznamenala jako záviděníhodné a co ještě víc posílilo mé sebemrskačství.
1) Dokončení studia
Ona má na rozdíl ode mě napsanou a odevzdanou diplomku a během příštích pár dnů ji čekají státnice a dokončení studia.
x
Já nejsem schopná dokopat se k tomu, abych se na tu zatracenou diplomku jen podívala (když jsem to udělala naposledy, měla jsem z toho parádní depku). Úspěšný konec magisterského studia je v nedohlednu, spíše to vidím na "vyhnití".
2) Práce
Ona má stálou práci, dobře placenou, na lukrativním místě, ve které je relativně spokojená.
x
Já čím dál tím víc pochybuju o tom, že se chci živit svou současnou profesí (chvílema se mi dělá až zle při představě, že budu učit ve větším množství, než je malé). Navíc pokud si nedodělám magistra, možná přijdu i o tuhle pracovní možnost, která je ve srovnání s ostatními možnými ještě celkem snesitelná.
3) Znalosti a dovednosti
Ona má na rozdíl ode mě spoustu dalších znalostí a dovedností, které může uplatnit nejen v jiném zaměstnání, ale i v mezilidské komunikaci. Umí skvěle anglicky, je vtipná a bystrá.
x
Co umím já? Jsem empatická, umím lidi podpořit, zajímám se o zdravou stravu, alternativní medicínu a psychologii - ráda bych svou novou profesi vystavěla právě na tomhle, ale pořád jsem nenašla "to ono", a tak se cítím neschopná, neužitečná a zbytečná.
4) Vzhled, atraktivita
Ač nežije zrovna zdravě, je hubená, chlapi se za ní otáčejí a nabalují ji.
x
Je to sice o dost lepší s 84 kily než s metrákem, ale tlustá jsem pořád a nějaké nabalování od chlapů mi fakt nehrozí. Jsem sice zadaná, ale znáte to, každou ženskou potěší zájem někoho cizího.
5) Celkový dojem
Je veselá, přátelská, má kolem sebe plno kamarádů a známých, často chodí do společnosti.
x
Jsem depresivní, melancholická, se sklonem k tragičnosti a sebelítosti. Ráda se scházím s nejbližšími, na spoustu setkání si pořád ještě netroufám, protože nechci prezentovat svoje aktuální tragické "já".
6) Psaní
Její blog je známý a čtený. Rozhodně je blíž svému snu, že jednou vydá knihu.
x
Bohužel nejsem tak vtipná a moje články nezaujmou širokou masu lidí. Můžu jen doufat, že alespoň několika lidem pomůžu nebo je inspiruju, a že tedy to moje psaní je dobré k něčemu dalšímu než je "jen" moje sebereflexe.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Sečteno podtrženo
Po vypsání toho všeho se cítím o dost líp. Najednou vidím i jiné úhly pohledu a možná řešení.
Jsem teď na takovém pomyslném rozcestíku a je jasné, že vše nebude hned ze dne na den skvělé, jisté a jasné.
Ještě pořád jsem jednou nohou na své staré cestě (tloustnutí, deprese, nemilované studium, práce učitelky), ale druhou nohou opatrně nakračuju na cestu novou (hubenější já, možná změna profese, uvědomění si svých kvalit a práce s nimi).
Je zcela pochopitelné, že se cítím nestabilně, že mi chybí jistota. Uvědomuju si, co nechci (na to jsem přicházela v průběhu své čtyřleté učitelské praxe), ale zatím ještě nevím, co chci.
Svoje vnitřní kvality jsem si začala uvědomovat teprve nedávno a neumím s nimi nakládat, neumím je využít sobě ku prospěchu. Věřím ale, že v budoucnosti to budou právě tyhle kvality, které mi umožní vykonávat milovanou práci. Protože moje práce=moje poslání=můj život.
Teď jsem na rozcestí a zatím nehodlám udělat nějaký radikální řez. Sympatičtější mi je představa postupného přerodu a přechodu.
Už jsem si objednala sadu bachových esencí, v týdnu si je půjdu vyzvednout. Už mám několik domluvených "zakázek". Byla bych moc ráda, kdybych ostatním dokázala pomoct. Tím bych zároveň pomohla i sama sobě, protože já prostě potřebuju pomáhat, abych cítila vnitřní naplnění. Nechci někoho "jen" učit jazyk, chci podávat pomocnou ruku, chci si poslechnout trápení ostatních a nabídnout jim nějakou útěchu a podporu. Chci harmonizovat, přinášet klid, mír, lásku, porozumění...
Kdyby vás napadla nějaká profese, kde bych mohla uplatnit svoje kvality, dejte vědět ;-)
Dneska jsem si přečetla několik článků na blogu mé spolužačky/kolegyně/kamarádky a vyvolalo to ve mně ještě hlubší pocity neschopnosti a méněcennosti, než jsem měla před zkonzumováním slunečnicové chalvy a čokoládových sušenek.
Aby to bylo jednodušší, uvedu v bodech, co jsem zaznamenala jako záviděníhodné a co ještě víc posílilo mé sebemrskačství.
1) Dokončení studia
Ona má na rozdíl ode mě napsanou a odevzdanou diplomku a během příštích pár dnů ji čekají státnice a dokončení studia.
x
Já nejsem schopná dokopat se k tomu, abych se na tu zatracenou diplomku jen podívala (když jsem to udělala naposledy, měla jsem z toho parádní depku). Úspěšný konec magisterského studia je v nedohlednu, spíše to vidím na "vyhnití".
2) Práce
Ona má stálou práci, dobře placenou, na lukrativním místě, ve které je relativně spokojená.
x
Já čím dál tím víc pochybuju o tom, že se chci živit svou současnou profesí (chvílema se mi dělá až zle při představě, že budu učit ve větším množství, než je malé). Navíc pokud si nedodělám magistra, možná přijdu i o tuhle pracovní možnost, která je ve srovnání s ostatními možnými ještě celkem snesitelná.
3) Znalosti a dovednosti
Ona má na rozdíl ode mě spoustu dalších znalostí a dovedností, které může uplatnit nejen v jiném zaměstnání, ale i v mezilidské komunikaci. Umí skvěle anglicky, je vtipná a bystrá.
x
Co umím já? Jsem empatická, umím lidi podpořit, zajímám se o zdravou stravu, alternativní medicínu a psychologii - ráda bych svou novou profesi vystavěla právě na tomhle, ale pořád jsem nenašla "to ono", a tak se cítím neschopná, neužitečná a zbytečná.
4) Vzhled, atraktivita
Ač nežije zrovna zdravě, je hubená, chlapi se za ní otáčejí a nabalují ji.
x
Je to sice o dost lepší s 84 kily než s metrákem, ale tlustá jsem pořád a nějaké nabalování od chlapů mi fakt nehrozí. Jsem sice zadaná, ale znáte to, každou ženskou potěší zájem někoho cizího.
5) Celkový dojem
Je veselá, přátelská, má kolem sebe plno kamarádů a známých, často chodí do společnosti.
x
Jsem depresivní, melancholická, se sklonem k tragičnosti a sebelítosti. Ráda se scházím s nejbližšími, na spoustu setkání si pořád ještě netroufám, protože nechci prezentovat svoje aktuální tragické "já".
6) Psaní
Její blog je známý a čtený. Rozhodně je blíž svému snu, že jednou vydá knihu.
x
Bohužel nejsem tak vtipná a moje články nezaujmou širokou masu lidí. Můžu jen doufat, že alespoň několika lidem pomůžu nebo je inspiruju, a že tedy to moje psaní je dobré k něčemu dalšímu než je "jen" moje sebereflexe.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Sečteno podtrženo
Po vypsání toho všeho se cítím o dost líp. Najednou vidím i jiné úhly pohledu a možná řešení.
Jsem teď na takovém pomyslném rozcestíku a je jasné, že vše nebude hned ze dne na den skvělé, jisté a jasné.
Ještě pořád jsem jednou nohou na své staré cestě (tloustnutí, deprese, nemilované studium, práce učitelky), ale druhou nohou opatrně nakračuju na cestu novou (hubenější já, možná změna profese, uvědomění si svých kvalit a práce s nimi).
Je zcela pochopitelné, že se cítím nestabilně, že mi chybí jistota. Uvědomuju si, co nechci (na to jsem přicházela v průběhu své čtyřleté učitelské praxe), ale zatím ještě nevím, co chci.
Svoje vnitřní kvality jsem si začala uvědomovat teprve nedávno a neumím s nimi nakládat, neumím je využít sobě ku prospěchu. Věřím ale, že v budoucnosti to budou právě tyhle kvality, které mi umožní vykonávat milovanou práci. Protože moje práce=moje poslání=můj život.
Teď jsem na rozcestí a zatím nehodlám udělat nějaký radikální řez. Sympatičtější mi je představa postupného přerodu a přechodu.
Už jsem si objednala sadu bachových esencí, v týdnu si je půjdu vyzvednout. Už mám několik domluvených "zakázek". Byla bych moc ráda, kdybych ostatním dokázala pomoct. Tím bych zároveň pomohla i sama sobě, protože já prostě potřebuju pomáhat, abych cítila vnitřní naplnění. Nechci někoho "jen" učit jazyk, chci podávat pomocnou ruku, chci si poslechnout trápení ostatních a nabídnout jim nějakou útěchu a podporu. Chci harmonizovat, přinášet klid, mír, lásku, porozumění...
Kdyby vás napadla nějaká profese, kde bych mohla uplatnit svoje kvality, dejte vědět ;-)
Komentáře
Okomentovat