Jen krátce - shrnutí po delší odmlce
Dlouho jsem nic nenapsala. Ne, že by nebylo co, ale spíš nějak nebyla chuť a čas a tak nějak se děly věci, které hodně změnily můj pohled na sebe a na život a bylo těžké to shrnout, když se to pořád ještě dělo. Ani teď to není úplně u konce, transformace probíhá stále, ale asi pár bodů napíšu, abyste věděli, že tu stále ještě jsem :-)
1) Do své užívací lahvičky bachových esencí jsem postupně zařadila dvě esence, které jsem nikdy dřív neužívala, a účinky jsou znát dost výrazně. Zbavila jsem se své neustálé nervozity, která mi nedovolila chvíli posedět a soustředit se. Významně se zmírnil můj strach z lidí, nepříjemné pocity při cestování i při učení velkých skupin.
2) Byla jsem třikrát na kineziologii, což mi taky nepochybně pomohlo s mými problémy (jak s úzkostmi, tak s depresivními náladami, tak s otázkou ohledně mé životní cesty).
3) Opět mě začala bavit moje práce (výuka češtiny pro cizince). Když se při každé lekci nesvíjím nervozitou, můžu se plně soustředit na práci a opravdu mě to baví. Vím, že to dělám dobře a studenti mě mají rádi. Mám pocit, že jsem na správném místě,
4) Tramtadadáááá - začala jsem pracovat na diplomce. Tady má nepochybně vliv kineziologie. Věřím, že ve mně opravdu odblokovala něco, co mi bránilo se do té práce pustit. Teď nejen že jsem se zbavila nechuti na diplomce pracovat, ale dokonce mě to i baví. Možná tu školu vážně dokončím :-)
5) Když se mi ulevilo od těch největších problémů, začala jsem řešit i dílčí problémky, které jsem předtím přehlížela. Třeba svůj vzhled, vztah s přítelem, sex.
Založila jsem si profil na seznamce, abych zjistila, jestli jsem pro muže přitažlivá. Na té seznamce jsem se od jednoho "džentlmena" dozvěděla, že vypadám na 40. Tak mi to samozřejmě vrtalo hlavou a zeptala jsem se na votoči (dala jsem tam svoji fotku a zeptala se, na kolik vypadám). Tam mi některé dámy napsaly, že vypadám jak vyžilá strhaná čtyřicítka, že mám kruhy pod očima, obočí jak slimáky, příšerně se maluju, nesluší mi dlouhé tmavé vlasy, tmavé oblečení a nevím co ještě. Jako nějaké rady by se daly zařadit do kolonky konstruktivní kritika, ale některé věci mi přišly přehnané - jakoby na mně nebylo nic hezkého, co by se dalo zvýraznit, jen předělat všechno, protože takhle, jak to je, je to celé špatně. Nasralo mě to a rozesmutnilo, co vám budu povídat. Hlavně když mi maminka, tatínek a babička říkají, jak jsem hezká holka. Přítel mi říká, že se mu líbím taková, jaká jsem. Pro studenty jsem "krásná učitelka". Kamarádi mi chválí, jak se oblíkám a líčím. Ale pro holky z votoče prostě nejsem dost dobrá. Asi mám fakt krásnou duši, protože jinak si ten rozpor neumím vysvětlit. Poučilo mě to ve dvou oblastech. Zaprvé bych o sebe mohla opravdu trochu víc pečovat a dělat se spíš mladší, než starší (fotky mé "proměny" budou snad v nějakém dalším článku, jelikož proměna ještě není úplně dovršena). No a zadruhé se neptat na názory úplně cizích lidí, kteří neberou ohledy na moji outlocitnost, ale když se mi něco nezdá, tak se zeptat kamarádek a známých, které mi poradí tak, abych se necítila jak největší ohyzda na světě.
6) Po neskutečně dlouhé době jsem byla na nějaké večerní akci, konkrétně na třídním srazu. Vydržela jsem tam asi do jedné ráno, což nevím, kdy naposledy se mi stalo. Většinou mě večerní a noční akce stresují a nikde nevydržím dýl než do desíti. Vnímám to jako hodně velký pokrok a věřím, že takových akcí bude přibývat.
To je prozatím asi vše. Možná nic moc zajímavého, ale všechny ty změny se dějí hlavně v mé hlavě. Tam to všechno začíná. Pak se to přesouvá do chování, činů atd.
Kdyby vás zajímala nějaká konkrétní oblast, můžu se o něčem rozepsat. Jednou bych určitě chtěla napsat o kineziologii, ale do toho se mi teď moc nechce.
1) Do své užívací lahvičky bachových esencí jsem postupně zařadila dvě esence, které jsem nikdy dřív neužívala, a účinky jsou znát dost výrazně. Zbavila jsem se své neustálé nervozity, která mi nedovolila chvíli posedět a soustředit se. Významně se zmírnil můj strach z lidí, nepříjemné pocity při cestování i při učení velkých skupin.
2) Byla jsem třikrát na kineziologii, což mi taky nepochybně pomohlo s mými problémy (jak s úzkostmi, tak s depresivními náladami, tak s otázkou ohledně mé životní cesty).
3) Opět mě začala bavit moje práce (výuka češtiny pro cizince). Když se při každé lekci nesvíjím nervozitou, můžu se plně soustředit na práci a opravdu mě to baví. Vím, že to dělám dobře a studenti mě mají rádi. Mám pocit, že jsem na správném místě,
4) Tramtadadáááá - začala jsem pracovat na diplomce. Tady má nepochybně vliv kineziologie. Věřím, že ve mně opravdu odblokovala něco, co mi bránilo se do té práce pustit. Teď nejen že jsem se zbavila nechuti na diplomce pracovat, ale dokonce mě to i baví. Možná tu školu vážně dokončím :-)
5) Když se mi ulevilo od těch největších problémů, začala jsem řešit i dílčí problémky, které jsem předtím přehlížela. Třeba svůj vzhled, vztah s přítelem, sex.
Založila jsem si profil na seznamce, abych zjistila, jestli jsem pro muže přitažlivá. Na té seznamce jsem se od jednoho "džentlmena" dozvěděla, že vypadám na 40. Tak mi to samozřejmě vrtalo hlavou a zeptala jsem se na votoči (dala jsem tam svoji fotku a zeptala se, na kolik vypadám). Tam mi některé dámy napsaly, že vypadám jak vyžilá strhaná čtyřicítka, že mám kruhy pod očima, obočí jak slimáky, příšerně se maluju, nesluší mi dlouhé tmavé vlasy, tmavé oblečení a nevím co ještě. Jako nějaké rady by se daly zařadit do kolonky konstruktivní kritika, ale některé věci mi přišly přehnané - jakoby na mně nebylo nic hezkého, co by se dalo zvýraznit, jen předělat všechno, protože takhle, jak to je, je to celé špatně. Nasralo mě to a rozesmutnilo, co vám budu povídat. Hlavně když mi maminka, tatínek a babička říkají, jak jsem hezká holka. Přítel mi říká, že se mu líbím taková, jaká jsem. Pro studenty jsem "krásná učitelka". Kamarádi mi chválí, jak se oblíkám a líčím. Ale pro holky z votoče prostě nejsem dost dobrá. Asi mám fakt krásnou duši, protože jinak si ten rozpor neumím vysvětlit. Poučilo mě to ve dvou oblastech. Zaprvé bych o sebe mohla opravdu trochu víc pečovat a dělat se spíš mladší, než starší (fotky mé "proměny" budou snad v nějakém dalším článku, jelikož proměna ještě není úplně dovršena). No a zadruhé se neptat na názory úplně cizích lidí, kteří neberou ohledy na moji outlocitnost, ale když se mi něco nezdá, tak se zeptat kamarádek a známých, které mi poradí tak, abych se necítila jak největší ohyzda na světě.
6) Po neskutečně dlouhé době jsem byla na nějaké večerní akci, konkrétně na třídním srazu. Vydržela jsem tam asi do jedné ráno, což nevím, kdy naposledy se mi stalo. Většinou mě večerní a noční akce stresují a nikde nevydržím dýl než do desíti. Vnímám to jako hodně velký pokrok a věřím, že takových akcí bude přibývat.
To je prozatím asi vše. Možná nic moc zajímavého, ale všechny ty změny se dějí hlavně v mé hlavě. Tam to všechno začíná. Pak se to přesouvá do chování, činů atd.
Kdyby vás zajímala nějaká konkrétní oblast, můžu se o něčem rozepsat. Jednou bych určitě chtěla napsat o kineziologii, ale do toho se mi teď moc nechce.
Komentáře
Okomentovat