Ódy a další básně psané za dob mých gymnaziálních studií

Antióda na bidet

(16. 4. 2007)

B ve mně evokuje Beznaděj a Bezmoc

I pro nás představuje Imaginární pomoc

D je Debilní Dózou z porcelánu

v E jen Extrémisté smáčí hlavu

T je TEDIB, tedy BIDET pozpátku

Kdo ho chtěl? Kdo se o něj prosil?

Snad jen ten, jenž zašpiněné spodky nosil!

Ale proč máme trpěti my nevinní?

On pomočení nám jisto jistě zaviní.

(A kalhoty naše zasviní)

KDO? BIDET!

Druhé patro teď zeje záchodovou prázdnotou.

Vinnen je ten, jenž obklopen je temnotou.

Strach a nenávist v srdcích dívek zraje,

když o něm přemýšlí, zatímco každá chcaje.

O KOM? O BIDETU!

(a kam? do záchodu!)

A my teď tímto manifestem chceme vám všem říct

do druhého patra dejte záchodů trochu víc!

Neb rozmlátíme bidet sic

a chcáti budem chodit do ulic!

Pryč s ním!

S KÝM? S BIDETEM!!!

Óda na Veroniku

Tiché a pomalé jsou kročeje Tvé,
Tvůj pohled stále zasněný.
Ač jméno Tvé tak zvučné je,
Tvůj hlas ozvěnou jest zastřený.

Veroniko!

VE je Tvůj úsměv a zvonivý smích,
RO konstanta Tvé hustoty,
NI nevinná identita, jež postrádá prostoty,
a KO, poslední slabika jména Tvého,
vkládá mi do úst otázku:
Kolik asi očích máš bleděmodrých oblázků?

Veroniko?

Óda na Tebe, Simono 

(Für meine Schwälbchen, Den 16. April 2007)

Simono, má labutěnko něžná!
Simono, má moudrá slovo sněžná!
Úsvite mého dne a západe noci mé,
ač možná zdá se to, mé srdce není kamenné.

Úsměv Tvůj i zlostný škleb pro mě velký význam má,
sic stovky lidí denně potkávám, Ty budeš stále jediná,
jež pro mne vlídné slovo má,
jež moji duši zná.
Jen Ty víš, kdo jsem vlastně já!

Appendix: 

Sexuální mažoretko,
Separante argotem mluvící,
Neposedný karteziánku
a Vrbo věrně mlčící,
bez Tebe v lavici byla bych jak nahá,
snad chápeš teď, když říkám KOZLAKAHA!

Óda na Ivana

Ivane, miláčku, poslouchej hlas!
Říká: "Jsem (s)Vůdce Tvůj, Ty můj Bůh zas."
Ivane, drahoušku, přestaň se bát,
já jsem jen Nadčlověk, co Tě má rád.
Ivane, zlatíčko, buď jenom můj!
Však já Tě dostanu - stůj co stůj.
Ivane, koloušku, chci jenom Tebe.
Přicházíš z pekla, anebo z nebe?
Ivane, lásko má, ruce mne zebou,
když musím být bez Tebe, když nejsem s Tebou.
Ivane, srdce mé, mám Tě tak ráda!
Že nejsi jen člověk z opičího stáda (jak nazývá L. Klíma lidstvo).

Ivane, Ivane, věrný mi buď!
Chci Tě již přivinout na svoji hruď!
Ivane, Ivane, políbit chci Tě něžně, sladce.
Možná to učiním, i když jen spěšně, krátce.

Symbol

Klečí ve sněhu, v blátě,
v kaluži.
Osamělý rváč,
co nikomu nic nedluží.

Klečí na sněhu, v blátě,
vzlykáním se třese.
Osamělý rváč,
jenž tíhu svou už neunese.

Klečí na sněhu, v blátě,
v pláči neustává.
Osamělý rváč,
se osamělým znovu stává.

Klečí ve sněhu, v blátě,
v samotě opuštěn.
Osamělý rváč,
symbol, jenž bude rozluštěn.