Proč už nejsem "sugar free" aneb Moc dlouho mi to nevydrželo...
Vsadím se, že kdybych článek nazvala pouze "Proč už nejsem sugar free", hned by vám v mysli vytanula myšlenka, že mi to moc dlouho nevydrželo. A tak jsem to do nadpisu zařadila rovnou 😅
V tomhle článku bych vám ráda vysvětlila, proč jsem tuhle "šugrfrý" cestu opustila, co mi tahle cesta dala (a proč byste ji mohly taky zkusit) a jak budu ve vztahu ke sladkostem, cukru a slazení dál pokračovat.
Proč jsem toho nechala?
1) Moc přemýšlím. Mám problém odlišit důslednost od hnidopišství, posoudit relevanci detailů. Několikrát jsem na dovolené dlouze přemýšlela o tom, jestli si něco můžu dát nebo nemůžu, a jestli jsem tedy šugrfrý porušila nebo ne. A pak jsem přemýšlela o tom, jestli má tohle přemýšlení o jednom gramu "klasického" cukru vůbec cenu, když si pak dám stejně raw tyčinku, která sice neobsahuje ani gram "klasického" cukru, zato ale přes 20 gramů cukru "přírodního" (viz dále). A to nemluvím o tom, že si několikrát denně stříkám do pusy skoro čistý glycerol (jsou v něm konzervované originální bachovky).
2) Cukr bude vždycky cukr. Neexistuje zdravá varianta cukru. Když jsem byla na setkání s nutričními terapeutkami z Ne hladu, ptala jsem se jich, jaká forma slazení je nejzdravější a zároveň nejvhodnější pro hubnutí. Andy mi odpověděla, že cukr je pořád cukr a pro tělo prostě dobrý není. Je vcelku jedno, jestli sladíte bílým cukrem, medem nebo sirupy, ani jedno vašemu tělu neprospívá, když to budete konzumovat ve velkém množství. Ideálem by bylo nesladit vůbec a cukry do sebe dostávat jen z ovoce (cukry se totiž nejlíp zpracovávají, když je přijímáme spolu s vlákninou), ale řiďte se tím, pokud jste milovníky sladkého pečiva, že? 😅 Pak je tu možnost umělých sladidel, buďto těch vyloženě chemických (třeba aspartam) nebo na přírodní bázi (stévie). K těm prvním mám vyloženě odpor, k těm druhým jsem nedůvěřivá.
3) Pokud nejste v domácím prostředí, musíte se hodně omezovat, abyste si zachovaly svou "šugrfrý" zásadu. Na dovolené to s "šugrfrý" stravováním nebylo vůbec jednoduché, každý den jsme chodili do restaurací, kde prostě nešlo ohlídat, jestli jídlo bude nebo nebude obsahovat cukr (fakt by mi bylo blbý se ptát obsluhy a řešit to, jakoby na tom záležel můj život a lžička cukru u mě vyvolala smrtelnou alergickou reakci). Na večer jsem si chtěla koupit nějakou ňamku v místní zdravé výživě, ale ta byla tak mini, že tam neměli vůbec nic, co by neobsahovalo cukr a palmáč. Tak jsem si holt koupila něco s cukrem.
4) Chci péct. Upekla jsem perník, který byl slazený jen banánem a docela to šlo, ale kdyby byl trochu sladší, byl by lepší. Když se do jednoho perníku, který vyjde třeba na 10 porcí, dají dvě lžíce cukru, kolik cukru je v jedné porci? A není lepší si dát jeden perník s tou trochou cukru, který vás i zasytí, než si dát na chuť jednu raw tyčinku, která je cukry (i když přírodními) nadupaná?
Co mi to dalo?
1) Zjistila jsem, že nějaký čas dokážu fungovat bez přidaného cukru.
2) Poznala jsem spoustu zdravých potravin, které zaženou chuť na sladké a přitom neobsahují cukr.
3) Zjistila jsem, že se do pečení dá použít jako sladidlo banán.
4) Snížila jsem svou toleranci sladkosti (co mi dřív přišlo příjemně sladké, se mi dneska zdá přeslazené a chuť na to absolutně nemám - třeba limonády, dorty z cukrárny apod.).
5) Snížila se moje potřeba (i spotřeba) sladkého.
Co plánuju dál?
1) I nadále se budu vyhýbat nákupu "jednorázových" potravin, které obsahují cukr (koláčky, dorty, tyčinky a ostatní průmyslově vyráběné pochutiny).
2) Nebudu ale striktní, co se týče vysokoprocentní čokolády, marmelády a podobných "dochucovadel", kterých člověk použije trochu k ochucení něčeho jiného, co je "šugrfrý" nebo jen velmi málo oslazené (třeba banánové palačinky, domácí buchta).
3) Budu zkoušet různá sladidla a případně je i kombinovat. Mým favoritem je teď čekankový sirup, koupila jsem si stévii, objednala jsem si datlovou pastu a plánuju vyzkoušet xylitol. O sladidlech bude nějaký další článek.
4) Když budu mít chuť, tak si jednou za týden povolím nějaký "úlet", ale popravdě řečeno fakt nemám potřebu si něco kupovat (když mám doma napečeno). Když jsem byla teď na čajovém festivale (kde jsem dřív vyzkoušela minimálně tři sladkosti), koupila jsem jen jeden cupcake, ze kterého jsem snědla ani ne půlku a dala ho Koblihovi, protože na mě byl moc sladký).
 |
| (Jedním z důvodů je rozhodně vysokoprocentní čokoláda, které se nechci vzdát) |
V tomhle článku bych vám ráda vysvětlila, proč jsem tuhle "šugrfrý" cestu opustila, co mi tahle cesta dala (a proč byste ji mohly taky zkusit) a jak budu ve vztahu ke sladkostem, cukru a slazení dál pokračovat.
Proč jsem toho nechala?
1) Moc přemýšlím. Mám problém odlišit důslednost od hnidopišství, posoudit relevanci detailů. Několikrát jsem na dovolené dlouze přemýšlela o tom, jestli si něco můžu dát nebo nemůžu, a jestli jsem tedy šugrfrý porušila nebo ne. A pak jsem přemýšlela o tom, jestli má tohle přemýšlení o jednom gramu "klasického" cukru vůbec cenu, když si pak dám stejně raw tyčinku, která sice neobsahuje ani gram "klasického" cukru, zato ale přes 20 gramů cukru "přírodního" (viz dále). A to nemluvím o tom, že si několikrát denně stříkám do pusy skoro čistý glycerol (jsou v něm konzervované originální bachovky).
2) Cukr bude vždycky cukr. Neexistuje zdravá varianta cukru. Když jsem byla na setkání s nutričními terapeutkami z Ne hladu, ptala jsem se jich, jaká forma slazení je nejzdravější a zároveň nejvhodnější pro hubnutí. Andy mi odpověděla, že cukr je pořád cukr a pro tělo prostě dobrý není. Je vcelku jedno, jestli sladíte bílým cukrem, medem nebo sirupy, ani jedno vašemu tělu neprospívá, když to budete konzumovat ve velkém množství. Ideálem by bylo nesladit vůbec a cukry do sebe dostávat jen z ovoce (cukry se totiž nejlíp zpracovávají, když je přijímáme spolu s vlákninou), ale řiďte se tím, pokud jste milovníky sladkého pečiva, že? 😅 Pak je tu možnost umělých sladidel, buďto těch vyloženě chemických (třeba aspartam) nebo na přírodní bázi (stévie). K těm prvním mám vyloženě odpor, k těm druhým jsem nedůvěřivá.
3) Pokud nejste v domácím prostředí, musíte se hodně omezovat, abyste si zachovaly svou "šugrfrý" zásadu. Na dovolené to s "šugrfrý" stravováním nebylo vůbec jednoduché, každý den jsme chodili do restaurací, kde prostě nešlo ohlídat, jestli jídlo bude nebo nebude obsahovat cukr (fakt by mi bylo blbý se ptát obsluhy a řešit to, jakoby na tom záležel můj život a lžička cukru u mě vyvolala smrtelnou alergickou reakci). Na večer jsem si chtěla koupit nějakou ňamku v místní zdravé výživě, ale ta byla tak mini, že tam neměli vůbec nic, co by neobsahovalo cukr a palmáč. Tak jsem si holt koupila něco s cukrem.
4) Chci péct. Upekla jsem perník, který byl slazený jen banánem a docela to šlo, ale kdyby byl trochu sladší, byl by lepší. Když se do jednoho perníku, který vyjde třeba na 10 porcí, dají dvě lžíce cukru, kolik cukru je v jedné porci? A není lepší si dát jeden perník s tou trochou cukru, který vás i zasytí, než si dát na chuť jednu raw tyčinku, která je cukry (i když přírodními) nadupaná?
Co mi to dalo?
1) Zjistila jsem, že nějaký čas dokážu fungovat bez přidaného cukru.
2) Poznala jsem spoustu zdravých potravin, které zaženou chuť na sladké a přitom neobsahují cukr.
3) Zjistila jsem, že se do pečení dá použít jako sladidlo banán.
4) Snížila jsem svou toleranci sladkosti (co mi dřív přišlo příjemně sladké, se mi dneska zdá přeslazené a chuť na to absolutně nemám - třeba limonády, dorty z cukrárny apod.).
5) Snížila se moje potřeba (i spotřeba) sladkého.
Co plánuju dál?
1) I nadále se budu vyhýbat nákupu "jednorázových" potravin, které obsahují cukr (koláčky, dorty, tyčinky a ostatní průmyslově vyráběné pochutiny).
2) Nebudu ale striktní, co se týče vysokoprocentní čokolády, marmelády a podobných "dochucovadel", kterých člověk použije trochu k ochucení něčeho jiného, co je "šugrfrý" nebo jen velmi málo oslazené (třeba banánové palačinky, domácí buchta).
3) Budu zkoušet různá sladidla a případně je i kombinovat. Mým favoritem je teď čekankový sirup, koupila jsem si stévii, objednala jsem si datlovou pastu a plánuju vyzkoušet xylitol. O sladidlech bude nějaký další článek.
4) Když budu mít chuť, tak si jednou za týden povolím nějaký "úlet", ale popravdě řečeno fakt nemám potřebu si něco kupovat (když mám doma napečeno). Když jsem byla teď na čajovém festivale (kde jsem dřív vyzkoušela minimálně tři sladkosti), koupila jsem jen jeden cupcake, ze kterého jsem snědla ani ne půlku a dala ho Koblihovi, protože na mě byl moc sladký).
