Co je u mě nového v roce 2018?
Už hrozně dlouho plánuju, že napíšu nějaký duchaplný článek, v záloze mám spoustu témat (hlavně shrnujících), ale nějak se mi nedostává chuti do psaní. Když jsem na procházce nebo jedu v MHD, tak si v duchu předříkávám, o čem budu psát, formuluju si věty a vlastně si píšu takový svůj článek v hlavě. Jenže když přijdu domů a zapnu počítač, nemám na psaní vůbec náladu. Spíš na čtení. Rok 2018 se zatím nese v duchu recepce, nikoli produkce.
Přesto bych ráda napsala alespoň krátký článek, ve kterém bych zmínila, co se teď u mě děje a jak to se mnou vypadá.
Promoce
Jak si možná pamatujete z předchozího článku, promoce pro mě byla docela stresující událost a já se na ni vůbec netěšila. Díky nepříjemným pocitům z promoce jsem konečně pochopila, proč má Kobliha fóbii ze svatby. Nakonec jsem celý ceremoniál "přetrpěla". Uvozovky mají naznačit, že to vůbec tak hrozné nebylo, nakonec se mi to docela líbilo, i slzička ukápla. Nejlepší bylo sedět se všemi mými nejbližšími v restauraci a povídat si s nimi. Ten pocit, že tam jsou všichni kvůli mně a že se jim to celé hrozně líbilo, a že jsou na mě hrdí, byl k nezaplacení.
Vánoce
Ač jsem se na Vánoce hrozně těšila, nějak jsem se pořád nemohla dostat do vánoční nálady. Pomohl mi až film Bad Santa, na který se každé Vánoce s Koblihou díváme. Štědrý den byl jako vždycky skvělý - proběhla procházka, oběd, výstava Betlémů. Pak společné vaření, večeře, dárky... Následující dny jsme strávili na návštěvách našich rodičů, což bylo příjemné, ale vyčerpávající. Doma jsme pak hráli deskovky.
Bohužel musím přiznat, že jsem se na Vánoce dost rozežrala a moje hubnutí tím značně utrpělo. Na Štědrý den jsem měla krásných 82,3 a 1. ledna pak 83,8, takže přesně o kilo a půl víc. Byla jsem na sebe hodně naštvaná, ale stalo se. Příští rok nesmím péct tolik cukroví. A hlavně ho nesmím tolik jíst! Naštěstí váha začala jít dolů hned, jak jsem naskočila do pracovního režimu, takže v tuhle chvíli mám 82,2 a doufám, že do konce února budu mít pod 80. Ale o hubnutí až dále.
Silvestr
Nemám ráda Silvestra. Nikdy jsem ho vlastně neměla pořádně ráda. Tedy měla jsme ráda jeho první půlku, ale nesnášela tu druhou, popůlnoční. Vždycky na mě padl takový splín. Splín z něčeho, co asi nedokážu slovně popsat. Splín z konce? Z nového začátku? Z promarněných dní? Z toho, že vánoční pohoda a flákání jsou definitivně pryč a čekají mě jen povinnosti (škola, práce)?
Letos jsem se opravdu snažila, aby mě novoroční depka nepřepadla. S Koblihou jsme to oslavili jako vždy poklidně - doma. Hráli jsme deskovky, jedli jednohubky a já popíjela kofolu s rumem. O půlnoci jsme si ťukli nealko šáněm, dívali se z okna na ohňostroj, zahráli jsme si jednu partii deskovky a šli jsme spát. Letos ani neproběhl novoroční sex, nechtěla jsem, aby se opakoval pocit marnosti z roku minulého. Před spaním jsem si nařídila budíka na devátou, protože prospané dopoledne je pro mě depkoidním činitelem číslo jedna. Stejně to nepomohlo. Depka se dostavila stejně a pustila se mě asi až za několik dnů.
Hubnutí
Jak už jsem psala výše, pěkně jsem to podělala. Začala to odpoledními pěti rohlíčky, pak začaly přibývat další laskominy (kamarádka mi nadělila domácí slaný karamel), jednou došlo na prdelník, nějaké čokoládové bonbony taky neunikly, a rozsekl to Silvestr s jednohubkama. Kilo a půl nahoře jako nic. Naštěstí je už zase dole a já ve formě, takže doufám, že v létě se budu moct koupat ve dvoudílných plavkách.
Předsevzetí?
Předsevzetí jako taková si už pár let nedávám, ale nový rok beru jako dobrý začátek - čehokoli. A tak jsem se dala do plánování - co od roku 2018 vlastně očekávám? Na co bych se chtěla zaměřit? Co bych chtěla podniknout? Od kamarádky jsem dostala super motivační diář, který mi v tom mém uvědomění si a plánování hodně pomáhá.
Co tedy bude? V prvé řadě si chci ošéfovat finance. S Koblihou jsme se dohodli, že když už teď nestuduju, budu mu přispívat na domácnost rovným dílem. Zároveň bych si ráda našetřila něco málo na dovolenou a vytvořila si finanční rezervu. S tím se pojí i to, že chci omezit utrácení za blbosti a vést si evidenci útrat, aby mi těch peněz na šetření zbylo co nejvíc.
S tím souvisí i ošéfování si práce. V tuhle chvíli učím dva velké kurzy a jeden individuál (ten druhý jsem pustila, protože mi za ty peníze nestál). Je to málo, potřebovala bych toho rozhodně víc, takže teď jsem ve fázi přemýšlení, kde tu další práci hledat. Na jedné straně by nemusel být špatný nějaký další velký kurz, na straně druhé by mi možná víc vyhovoval nějaký další individál. Třetí možnost je najít si nějakou práci z domova (kamarádka mi říkala, že od ledna budou shánět někoho na korektury textů).
Chci pracovat na svém seberozvoji, a tak jsem se rozhodla, že budu soustavně pracovat na zlepšování své angličtiny. Každý den se alespoň 10 minut věnuju procvičování pomocí duolingo.com.
Chci zhubnout. A snažím se o to. I když se v tom po těch Vánocích pořád dost plácám a často ujedu k něčemu nezdravému. Snad o tom brzy napíšu nějaký shrnující článek (o mém hubnutí podle jídelníčku).
A dál?
Jsem věčný plánovač, takže samozřejmě nějaké další plány na rok 2018 mám, ale nerada bych něco napsala a pak byla naštavná, že to nevyšlo, tak radši nic psát nebudu. Musím říct, že v tuhle chvíli jsem fakt hodně spokojená a strachy se mi zatím úspěšně vyhýbají (ťuky ťuk), tak snad tomu tak bude i nadále.
A co vy? Jak jste se rozloučili s rokem 2017 a co si slibujete od roku 2018?
Přesto bych ráda napsala alespoň krátký článek, ve kterém bych zmínila, co se teď u mě děje a jak to se mnou vypadá.
Promoce
Jak si možná pamatujete z předchozího článku, promoce pro mě byla docela stresující událost a já se na ni vůbec netěšila. Díky nepříjemným pocitům z promoce jsem konečně pochopila, proč má Kobliha fóbii ze svatby. Nakonec jsem celý ceremoniál "přetrpěla". Uvozovky mají naznačit, že to vůbec tak hrozné nebylo, nakonec se mi to docela líbilo, i slzička ukápla. Nejlepší bylo sedět se všemi mými nejbližšími v restauraci a povídat si s nimi. Ten pocit, že tam jsou všichni kvůli mně a že se jim to celé hrozně líbilo, a že jsou na mě hrdí, byl k nezaplacení.
Vánoce
Ač jsem se na Vánoce hrozně těšila, nějak jsem se pořád nemohla dostat do vánoční nálady. Pomohl mi až film Bad Santa, na který se každé Vánoce s Koblihou díváme. Štědrý den byl jako vždycky skvělý - proběhla procházka, oběd, výstava Betlémů. Pak společné vaření, večeře, dárky... Následující dny jsme strávili na návštěvách našich rodičů, což bylo příjemné, ale vyčerpávající. Doma jsme pak hráli deskovky.
Bohužel musím přiznat, že jsem se na Vánoce dost rozežrala a moje hubnutí tím značně utrpělo. Na Štědrý den jsem měla krásných 82,3 a 1. ledna pak 83,8, takže přesně o kilo a půl víc. Byla jsem na sebe hodně naštvaná, ale stalo se. Příští rok nesmím péct tolik cukroví. A hlavně ho nesmím tolik jíst! Naštěstí váha začala jít dolů hned, jak jsem naskočila do pracovního režimu, takže v tuhle chvíli mám 82,2 a doufám, že do konce února budu mít pod 80. Ale o hubnutí až dále.
Silvestr
Nemám ráda Silvestra. Nikdy jsem ho vlastně neměla pořádně ráda. Tedy měla jsme ráda jeho první půlku, ale nesnášela tu druhou, popůlnoční. Vždycky na mě padl takový splín. Splín z něčeho, co asi nedokážu slovně popsat. Splín z konce? Z nového začátku? Z promarněných dní? Z toho, že vánoční pohoda a flákání jsou definitivně pryč a čekají mě jen povinnosti (škola, práce)?
Letos jsem se opravdu snažila, aby mě novoroční depka nepřepadla. S Koblihou jsme to oslavili jako vždy poklidně - doma. Hráli jsme deskovky, jedli jednohubky a já popíjela kofolu s rumem. O půlnoci jsme si ťukli nealko šáněm, dívali se z okna na ohňostroj, zahráli jsme si jednu partii deskovky a šli jsme spát. Letos ani neproběhl novoroční sex, nechtěla jsem, aby se opakoval pocit marnosti z roku minulého. Před spaním jsem si nařídila budíka na devátou, protože prospané dopoledne je pro mě depkoidním činitelem číslo jedna. Stejně to nepomohlo. Depka se dostavila stejně a pustila se mě asi až za několik dnů.
Hubnutí
Jak už jsem psala výše, pěkně jsem to podělala. Začala to odpoledními pěti rohlíčky, pak začaly přibývat další laskominy (kamarádka mi nadělila domácí slaný karamel), jednou došlo na prdelník, nějaké čokoládové bonbony taky neunikly, a rozsekl to Silvestr s jednohubkama. Kilo a půl nahoře jako nic. Naštěstí je už zase dole a já ve formě, takže doufám, že v létě se budu moct koupat ve dvoudílných plavkách.
Předsevzetí?
Předsevzetí jako taková si už pár let nedávám, ale nový rok beru jako dobrý začátek - čehokoli. A tak jsem se dala do plánování - co od roku 2018 vlastně očekávám? Na co bych se chtěla zaměřit? Co bych chtěla podniknout? Od kamarádky jsem dostala super motivační diář, který mi v tom mém uvědomění si a plánování hodně pomáhá.
Co tedy bude? V prvé řadě si chci ošéfovat finance. S Koblihou jsme se dohodli, že když už teď nestuduju, budu mu přispívat na domácnost rovným dílem. Zároveň bych si ráda našetřila něco málo na dovolenou a vytvořila si finanční rezervu. S tím se pojí i to, že chci omezit utrácení za blbosti a vést si evidenci útrat, aby mi těch peněz na šetření zbylo co nejvíc.
S tím souvisí i ošéfování si práce. V tuhle chvíli učím dva velké kurzy a jeden individuál (ten druhý jsem pustila, protože mi za ty peníze nestál). Je to málo, potřebovala bych toho rozhodně víc, takže teď jsem ve fázi přemýšlení, kde tu další práci hledat. Na jedné straně by nemusel být špatný nějaký další velký kurz, na straně druhé by mi možná víc vyhovoval nějaký další individál. Třetí možnost je najít si nějakou práci z domova (kamarádka mi říkala, že od ledna budou shánět někoho na korektury textů).
Chci pracovat na svém seberozvoji, a tak jsem se rozhodla, že budu soustavně pracovat na zlepšování své angličtiny. Každý den se alespoň 10 minut věnuju procvičování pomocí duolingo.com.
Chci zhubnout. A snažím se o to. I když se v tom po těch Vánocích pořád dost plácám a často ujedu k něčemu nezdravému. Snad o tom brzy napíšu nějaký shrnující článek (o mém hubnutí podle jídelníčku).
A dál?
Jsem věčný plánovač, takže samozřejmě nějaké další plány na rok 2018 mám, ale nerada bych něco napsala a pak byla naštavná, že to nevyšlo, tak radši nic psát nebudu. Musím říct, že v tuhle chvíli jsem fakt hodně spokojená a strachy se mi zatím úspěšně vyhýbají (ťuky ťuk), tak snad tomu tak bude i nadále.
A co vy? Jak jste se rozloučili s rokem 2017 a co si slibujete od roku 2018?
Komentáře
Okomentovat