Růžovoučké cvičeníčko
Tak jsem si udělala takové krátké prázdniny od psaní a přicházím s novým článkem. Původně jsem si myslela, že se na blog vykašlu úplně, nebo že si dám pauzu alespoň do konce roku, ale člověk míní a pánbůh mění, jak se říká. A tak vám přináším tenhle článek. Nastal u mě totiž zásadní posun - rozhodla jsem se, že začnu pravidelně cvičit. A přesně o tom bude tenhle článek - o růžovoučkém cvičeníčku v růžovoučkém fitnesscentříčku.
***
Ke sportu a cvičení jsem neměla nikdy zrovna vřelý vztah. Občas jsem se do něčeho pustila (judo, zumba, běh), ale nikdy mi to moc dlouho nevydrželo. Mým hlavním problémem je lenost, pohodlnost a nedostatek motivace. Vždycky všichni radí, ať si najdete nějaký sport, na který se budete těšit a který vám bude dělat radost. Ale co když žádný takový sport není? Co když jste ten typ člověka, kterému dělají radost knihy, filmy, hudba a sport je jen otravná nutnost?
Nakonec jsem si přeci jen našla nějaký pohyb, který mi dělá radost - chůze. Možná se někteří ušklíbnete, že chůze je přece úplně přirozená, provozuje ji každý normální člověk, a nedá se tudíž považovat za účinný prostředek hubnutí. Ale je. Díky úpravě stravy a každodennímu chození jsem zhubla 20 kilo. Myslela jsem si, že další úpravou stravy (díky jídelníčku od holek z Ne hladu) a svým obvyklým chozením zhubnu dalších alespoň 10 kilo. Jenže tomu tak nebylo. Navíc jsem ztrácela motivaci a stále častěji sahala po nějakých sladkých pochutinách. Prostě musela přijít nějaká velká změna, abych zase začala hubnout. A ona přišla!
Byla jsem na obědě se svojí bývalou kolegyní a zároveň kamarádkou a nějak jsme zabředly do tématu zdravý životní styl a sport. Začala mi vyprávět o fitku, do kterého chodila, než otěhotněla, a že už se nemůže dočkat, až zase chodit začne. Její nadšení jsem nechápala. Fitko pro mě představovalo dům hrůzy. Představa, že já, obtloustlá holka s ochablým svalstvem horní poloviny těla (dolní mám docela vycvičené tou chůzí) bude pravidelně docházet do nějaké místnosti plné zpocených lidí, kteří se dobrovolně dřou na nějakých ďábelských strojích? Ti lidé budou určitě štíhlí a namakaní a já mezi nimi budu jak dýně mezi pórky! A oni se mi nebudou vyloženě smát, protože to dospělí lidé přece nedělají, ale určitě po mně budou pohrdlivě pokukovat! Do fitka nikdy!
Jenže když mi kamarádka vyprávěla o "svém" fitku, mé obavy začaly pomalu ustupovat. To "její" fitko je prý jen pro ženy (super, takže odpadnou namakaní frajírci, kterým bych nestála ani za pohled - leda ten pohrdlivý) a většinou tam chodí ženy starší a ne úplně štíhlé (padla i moje představa ultraštíhlých fitnesek). Zaujala mě taky forma kruhového tréninku, kdy na každém stroji jste jenom 30 sekund a pak jdete na další stanoviště (super, to by mohlo rychle utíkat, říkala jsem si). Ta kámoška mě svým vyprávěním úplně nadchla a já najednou zase měla motivaci se sebou něco dělat - jo, budu chodit do fitka, zpevním se, dostanu se do lepší kondice a konečně zhubnu!
Hned druhý den jsem do fitka zavolala a domluvila si zkušební cvičení s trenérkou (zkušební cvičení je zadarmo). Fitko předčilo moje očekávání, trenérka byla milá, na strojích mi to šlo, prostředí se mi líbilo, a tak jsem si rovnou koupila roční permici. Stálo mě to skoro 8 000, což není úplně málo, ale věděla jsem, že to je jediná možnost, jak se na to nevykašlat a vytrvat. Jak překonat dny, kdy se mi nebude chtít cvičit a prostě se dokopat, protože prostě vynaložené peníze :-D
Už je to přes měsíc, co do fitka chodím, a baví mě to čím dál víc (tak doufám, že mi to vydrží). Snažím se chodit tak 3-4x týdně alespoň na 40 minut. Váhově jsem na tom pořád stejně, ale vidím a cítím, že svaly jsou víc vyrýsované (třeba na nohách, kde jsem těch svalů měla vždycky víc a tuku míň), po ránu mám ploší břicho (přes den se zase nafoukne) a začíná se mi pomalu ale jistě rýsovat pas! Tak uvidíme, jaké výsledky budou po dvou, třech, dvanácti měsících :-)
Ještě bych ráda shrnula, co se mi právě na tomhle fitku (a 12měsíčním členství) líbí:
1) je jen pro ženy (před chlapama bych se cítila trapně)
2) nechodí tam fitnesky s dokonalou postavou, ale "normální" ženský (před fitneskama bych se cítila trapně)
3) kruhový trénink (víte přesně, co máte dělat, jak rychle to utíká a co vás ještě čeká)
4) možnost přerušení členství (když jste nemocní, jedete na dovolenou apod., můžete přerušit a členství se vám o tu dobu přerušení vlastně prodlouží, takže nepřicházíte o peníze)
5) jednou za měsíc možnost měření na Tanitě (měří váhu, poměr tuků a svalů, vody, metabolický věk)
6) v Praze je hned několik poboček (můžete zajít do té, kterou máte zrovna nejblíž)
7) můžete chodit cvičit, jak často chcete a na jak dlouho chcete
8) můžete se zúčastnit skupinového cvičení vedeného trenérkou (jednou jsem se omylem zúčastnila a dalo mi to zabrat natolik, že jsem dva dny umírala, kdykoli jsem si chtěla sednout nebo se zvednout)
9) ochotné trenérky, které v případě potřeby poradí a zodpoví dotazy
10) domácí prostředí (ve sprše můžete použít erární sprchový gel nebo šampon, k dispozici jsou intimky a tampóny, odličovací mléko a tampónky a deodorant)
11) je to tam vždy čisté a voní to tam :-)
12) možnost koupit si proteinové tyčinky a jiné pochutiny, vodu, ručník (minule jsem zapomněla, tak jsem byla vděčná)
A abych jen nechválila (i když tyhle výtky jsou opravdu jen detaily ve srovnání s těmi pozitivy):
1) některé trenérky na první pohled působí, jako že nemají úplně zájem vám radit nebo s vámi víc komunikovat, ale když se jich přeci jen zeptáte, ochotně poradí
2) některé trenérky nepůsobí úplně jako trenérky (pokud máte stejnou představu jako já, že trenérka má být štíhlá a vysportovaná), což nebudí úplně důvěru
3) je vidět, že stroje už toho hodně zažily (oloupaná koženka)
4) v teplém počasí je tam docela teplo
A úplně na závěr - pokud vás tohle fitko zaujalo, můžete kouknout na stránky. Fitko se jmenuje Expreska. Tenhle článek jsem napsala hlavně kvůli tomu, že jsem se chtěla podělit o svoje pocity a třeba přivést ke cvičení někoho, kdo má k fitkům stejný odpor, jako jsem měla já. Za tenhle článek nic od Expresky nedostanu (i když bych se tomu nebránila :-D).
***
Ke sportu a cvičení jsem neměla nikdy zrovna vřelý vztah. Občas jsem se do něčeho pustila (judo, zumba, běh), ale nikdy mi to moc dlouho nevydrželo. Mým hlavním problémem je lenost, pohodlnost a nedostatek motivace. Vždycky všichni radí, ať si najdete nějaký sport, na který se budete těšit a který vám bude dělat radost. Ale co když žádný takový sport není? Co když jste ten typ člověka, kterému dělají radost knihy, filmy, hudba a sport je jen otravná nutnost?
Nakonec jsem si přeci jen našla nějaký pohyb, který mi dělá radost - chůze. Možná se někteří ušklíbnete, že chůze je přece úplně přirozená, provozuje ji každý normální člověk, a nedá se tudíž považovat za účinný prostředek hubnutí. Ale je. Díky úpravě stravy a každodennímu chození jsem zhubla 20 kilo. Myslela jsem si, že další úpravou stravy (díky jídelníčku od holek z Ne hladu) a svým obvyklým chozením zhubnu dalších alespoň 10 kilo. Jenže tomu tak nebylo. Navíc jsem ztrácela motivaci a stále častěji sahala po nějakých sladkých pochutinách. Prostě musela přijít nějaká velká změna, abych zase začala hubnout. A ona přišla!
Byla jsem na obědě se svojí bývalou kolegyní a zároveň kamarádkou a nějak jsme zabředly do tématu zdravý životní styl a sport. Začala mi vyprávět o fitku, do kterého chodila, než otěhotněla, a že už se nemůže dočkat, až zase chodit začne. Její nadšení jsem nechápala. Fitko pro mě představovalo dům hrůzy. Představa, že já, obtloustlá holka s ochablým svalstvem horní poloviny těla (dolní mám docela vycvičené tou chůzí) bude pravidelně docházet do nějaké místnosti plné zpocených lidí, kteří se dobrovolně dřou na nějakých ďábelských strojích? Ti lidé budou určitě štíhlí a namakaní a já mezi nimi budu jak dýně mezi pórky! A oni se mi nebudou vyloženě smát, protože to dospělí lidé přece nedělají, ale určitě po mně budou pohrdlivě pokukovat! Do fitka nikdy!
Jenže když mi kamarádka vyprávěla o "svém" fitku, mé obavy začaly pomalu ustupovat. To "její" fitko je prý jen pro ženy (super, takže odpadnou namakaní frajírci, kterým bych nestála ani za pohled - leda ten pohrdlivý) a většinou tam chodí ženy starší a ne úplně štíhlé (padla i moje představa ultraštíhlých fitnesek). Zaujala mě taky forma kruhového tréninku, kdy na každém stroji jste jenom 30 sekund a pak jdete na další stanoviště (super, to by mohlo rychle utíkat, říkala jsem si). Ta kámoška mě svým vyprávěním úplně nadchla a já najednou zase měla motivaci se sebou něco dělat - jo, budu chodit do fitka, zpevním se, dostanu se do lepší kondice a konečně zhubnu!
Hned druhý den jsem do fitka zavolala a domluvila si zkušební cvičení s trenérkou (zkušební cvičení je zadarmo). Fitko předčilo moje očekávání, trenérka byla milá, na strojích mi to šlo, prostředí se mi líbilo, a tak jsem si rovnou koupila roční permici. Stálo mě to skoro 8 000, což není úplně málo, ale věděla jsem, že to je jediná možnost, jak se na to nevykašlat a vytrvat. Jak překonat dny, kdy se mi nebude chtít cvičit a prostě se dokopat, protože prostě vynaložené peníze :-D
Už je to přes měsíc, co do fitka chodím, a baví mě to čím dál víc (tak doufám, že mi to vydrží). Snažím se chodit tak 3-4x týdně alespoň na 40 minut. Váhově jsem na tom pořád stejně, ale vidím a cítím, že svaly jsou víc vyrýsované (třeba na nohách, kde jsem těch svalů měla vždycky víc a tuku míň), po ránu mám ploší břicho (přes den se zase nafoukne) a začíná se mi pomalu ale jistě rýsovat pas! Tak uvidíme, jaké výsledky budou po dvou, třech, dvanácti měsících :-)
Ještě bych ráda shrnula, co se mi právě na tomhle fitku (a 12měsíčním členství) líbí:
1) je jen pro ženy (před chlapama bych se cítila trapně)
2) nechodí tam fitnesky s dokonalou postavou, ale "normální" ženský (před fitneskama bych se cítila trapně)
3) kruhový trénink (víte přesně, co máte dělat, jak rychle to utíká a co vás ještě čeká)
4) možnost přerušení členství (když jste nemocní, jedete na dovolenou apod., můžete přerušit a členství se vám o tu dobu přerušení vlastně prodlouží, takže nepřicházíte o peníze)
5) jednou za měsíc možnost měření na Tanitě (měří váhu, poměr tuků a svalů, vody, metabolický věk)
6) v Praze je hned několik poboček (můžete zajít do té, kterou máte zrovna nejblíž)
7) můžete chodit cvičit, jak často chcete a na jak dlouho chcete
8) můžete se zúčastnit skupinového cvičení vedeného trenérkou (jednou jsem se omylem zúčastnila a dalo mi to zabrat natolik, že jsem dva dny umírala, kdykoli jsem si chtěla sednout nebo se zvednout)
9) ochotné trenérky, které v případě potřeby poradí a zodpoví dotazy
10) domácí prostředí (ve sprše můžete použít erární sprchový gel nebo šampon, k dispozici jsou intimky a tampóny, odličovací mléko a tampónky a deodorant)
11) je to tam vždy čisté a voní to tam :-)
12) možnost koupit si proteinové tyčinky a jiné pochutiny, vodu, ručník (minule jsem zapomněla, tak jsem byla vděčná)
A abych jen nechválila (i když tyhle výtky jsou opravdu jen detaily ve srovnání s těmi pozitivy):
1) některé trenérky na první pohled působí, jako že nemají úplně zájem vám radit nebo s vámi víc komunikovat, ale když se jich přeci jen zeptáte, ochotně poradí
2) některé trenérky nepůsobí úplně jako trenérky (pokud máte stejnou představu jako já, že trenérka má být štíhlá a vysportovaná), což nebudí úplně důvěru
3) je vidět, že stroje už toho hodně zažily (oloupaná koženka)
4) v teplém počasí je tam docela teplo
A úplně na závěr - pokud vás tohle fitko zaujalo, můžete kouknout na stránky. Fitko se jmenuje Expreska. Tenhle článek jsem napsala hlavně kvůli tomu, že jsem se chtěla podělit o svoje pocity a třeba přivést ke cvičení někoho, kdo má k fitkům stejný odpor, jako jsem měla já. Za tenhle článek nic od Expresky nedostanu (i když bych se tomu nebránila :-D).
Komentáře
Okomentovat