Londýn, Brighton
Návštěva Londýna mě nikdy nijak zvlášť nelákala, vlastně jsem ani moc nevěděla, co tam vlastně je k vidění. Kdysi na střední jsme četli článek o Toweru, pak jsem slýchala o Big Benu a Tower Bridge, ale nic mě nezaujalo natolik, abych se o tohle město zajímala víc. Až letos v létě při návštěvě Českých Budějovic mi kamarádka Kočkomilka posilněná Aperolem začala básnit o tom, jaké to je být v zimě v Londýně, sedět ve Starbucks nad oříškovým Latté a z okna pozorovat červené dvoupatrové autobusy. Ta představa mi utkvěla v hlavě, a když se mi o pár týdnů později na facebooku objevil odkaz na levné letenky do Londýna, napsala jsem Kočkomilce, jestli nechce letět, a ona souhlasila. Hned ten den jsme koupily letenky a pomalu začaly plánovat cestu.
Příprava
Londýn pro mě byla velká neznámá, a tak jsem si musela předem nastudovat, co tam všechno je, a kam bych se chtěla podívat. Nechtěla jsme spoléhat jen na Kočkomilku, která tam sice před lety byla, ale rozhodně nenavštívila všechno, a taky ji třeba lákaly úplně jiné věci než mě. Velkým zdrojem informací pro mě byl vinted, protože není nad osobní zkušenost, a doporučení těch, kteří tam byli. Taky jsem si přečetla knižního průvodce a do mapičky zaznačila místa, kam bych se chtěla podívat. Našla jsem si spoje z letiště, zjistila potřebné info o dopravě a všechno si přehledně napsala na papír - a jak se nám to hodilo!
1. den
Letěly jsme se společností EasyJet, cena za zpáteční letenku s příručákem vyšla na 1500 korun pro jednoho (plus 700 za odbavené zavazadlo). Let trval necelé dvě hodiny, naším cílem bylo letiště Gatwick. Cesta vlakem z Gatwicku na stanici London Victoria nás vyšla na 600 korun pro jednoho (docela masakr). Z London Victoria jsme pak jely metrem na naše ubytko (Oyster card jsme měly půjčenou od mé sestřenice a nabily jsme si ji na 40 liber, tedy v přepočtu 1200 korun, což se nakonec ukázalo jako akorát).
Vyznat se v londýnském metru se může zdát pro začátek docela obtížné (11 linek), ale brzy si zvyknete. Jen je třeba dávat si pozor na větvení některých linek, aby vlak, do kterého nastupujete, nekončil zrovna na té druhé větvi. My jsme byly ubytované na černé lince (Northern Line) na stanici Golders Green, takže náš vlak musel končit ve stanici Edgwere. Vlastně jen jednou se nám stalo, že jsme v rychlosti vlezly do špatného spoje, ale když si člověk dává pozor, neztratí se.
Co se týče našeho ubytování, tak pozitivum bylo, že bylo levné (1730 korun za dvoulůžák s vlastním sociálním zařízením a snídaní) a bylo blízko stanice metra. O negativech se rozepisovat nechci (to by bylo na dlouho), ale ta nízká cena byla znát, žádný luxus to nebyl, což je vidět už od prvního pohledu.
2. den
Pokud nemáte rádi Harryho Pottera, radši rovnou přeskočte na 3. den. protože dnešní den se nesl v duchu čar a kouzel! Lístky do Warner Bros studia je potřeba koupit předem (měsíc a víc), nebo pak sledovat, jestli se neuvolní nějaká místa, bývá totiž rychle všechno zarezervováno. Lístek je poměrně drahý (v přepočtu asi 1300 korun), ale návštěva studia rozhodně stojí za to. Do studia se dostanete vlakem z London Euston na Watford Junction (dávejte si pozor, kterým vlakem pojedete, protože se střídají spoje, které tam jedou 20 minut, s těmi, které tam jedou 50 minut). Na Watford Junction pak využijte Shuttle Bus, který vás doveze přímo před studio (prokážete se vstupenkou a u řidiče si koupíte zpáteční lístek za 3 libry).
Z fotek můžete vidět průřez toho, co vás ve studiu čeká. Uvidíte různé místnosti nejen z Bradavic (mimo jiné taky "přístěnek pod schody"), kostýmy, projdete se Zapovězeným lesem, kde jsou hýbající se "loutky" pavouků a hypogryfa, projdete se Příčnou ulicí, dostanete se na nástupiště "devět a tři čtvrtě", kde se můžete vyfotit s vozíkem... můžete si vyzkoušet, jaké to je říct "up", aby vám na zemi ležící koště skočilo do ruky, anebo netrénovat několik chvatů s kouzelnou hůlkou.
Hodně silným zážitkem byla chvíle, kdy se přímo proti vám rozběhne obrovský drak a vy máte pocit, že se nezastaví a rozdupe vás (v tu chvíli hodně lidí, hlavně tedy dětí zakřičelo). Nevím, jak to udělali, ale bylo to opravdu realistické (vůbec to nepůsobilo, jako kdyby byl drak jen promítaný).
Návštěva studia byla skvělá a můžu ji všem fanouškům vřele doporučit! My jsme tam strávily 4 hodiny a myslím, že je to takový minimální čas, abyste si to tam všechno v klidu prošli a prohlédli. Můžete se tam i občerstvit. Možnost je úplně na začátku a pak uprostřed prohlídky. V nabídce najdete například hotdog nebo burger v přepočtu asi za 250 korun. Taky si tam můžete dát máslový ležák, ale asi nebude moc dobrý, protože jich tam bylo hodně nedopitých :-D
3. den
Konečně jsme si sedly do Starbucks a pozorovaly z okna červené autobusy - proto jsme taky do Londýna přijely! A taky viděly nějaké ty zajímavosti. Začaly jsme Camden Town, kterému jsme říkaly familiérně "kamďák". Mně se docela líbil, Kočkomilku nenadchnul. Já bych řekla, že na krátkou procházku a pár fotek to bylo zajímavé, ale nic extra to nebylo. Obchody působily hrozně laciným dojmem (jako holešovická tržnice v Praze), žádný obchod nás nenalákal, abychom se šly podívat dovnitř.
Naší další zastávkou byl Monument. Já jsem vylezla až nahoru (za 5 liber) a udělala pár fotek, zatímco Kočkomilka se posilňovala ve Starbucks. Výhled byl sice pěkný, ale proti sluníčku, takže fotky nic moc.
Pak jsme pěšky zamířily k budově Garden at 120, o které jsme se dočetly, že je z její střechy moc pěkný výhled, vstup je zcela zdarma a narozdíl od známější Sky Garden se do ní nemusí dělat rezervace předem. Úplnou náhodou jsme po cestě narazily na polorozbořený kostel St. Dunstan in the East, v jehož útrobách se nachází zahrada s posezením - moc romantické místo.
Před vstupen na střechu zahrady nám byly rentgenem zkontrolovány batohy (jako na letišti), my jsme prošly rámem, a pak už jsme se nechaly vyvézt do posledního patra budovy, abychom si užily famózní výhled. Doporučuju vzít si svačinu a posvačit tam :-)
Náš další plán bylo dojít na Tower Bridge, ten přejít a jít dál k London Bridge až na Millenium Bridge, ale trochu se nám to zkomplikovalo. Užívaly jsme si krásné výhledy na řeku a okolní památky, dělaly jednu fotku za druhou, rádoby vtipná selfíčka a vůbec nás neznepokojovalo, že slyšíme jednu houkačku za druhou a nad řekou létá vrtulník. Myslely jsme si, že se poblíž stala nějaká větší dopravní nehoda.
Na trzích u London Bridge jsme si daly něco k obědu a chtěly pokračovat dál, jenže tam byly záterasy a sekuriťáci nám řekli, že je oblast uzavřená. To nám přišlo podezřelé a začaly jsme být nervózní, houkačky, helikoptéra, zastavený provoz na mostě, všechno začalo dávat nějaký neblahý smysl. Nažhavila jsem google a byla jsem v šoku - psalo se o teroristickém útoku na London Bridge a my byly kousek od něj! Začala jsem docela panikařit. Na jednu stranu jsem si říkala, že podle typu útoku (jednotlivec někoho pobodal) se bude jednat spíš o sólovou akci, takže se nemusíme bát, že se stane něco dalšího. Na druhou stranu jsem si vybavila několik případů, kdy se udál útok na jednom místě a několik hodin poté na nějakém další místě. Začala jsem uvažovat nad tím, že teď je spousta pozornosti soustředěná na okolí London Bridge, co když proběhne nějaký další útok někde jindy v Londýně - třeba v metru? Přemýšlely jsme, jestli jet radši na ubytování (ale to bysme musely taky metrem!), nebo pokračovat v programu. Nakonec jsme pokračovaly, ale ty chvíle v metru, ve špičce, kdy jsem spolucestující úzkostlivě pozorovala, jestli některý z nich není terorista, byly fakt hodně krušné. Ještě že jsem s s sebou měla bachovy krizové esence :-D
Jely jsme na náměstí Piccadilly, což je takové to náměstí, kde jsou na domech velké obrazovky (nepodařilo se mi vyfotit). Dorazily jsme tam už za tmy (takže fotky nic moc) a bylo tam dost živo. Vydaly jsme se do Soho, což je bohémská čtvrť plná divadel, kaváren a hospod. Taky jsme chtěly najít čínskou čtvrť (nachází se kolem Gerrard Street), což se nám nakonec povedlo, ale nebylo to vůbec jednoduché, protože nemáme úplně dobrý orientační smysl a nepomáhá nám ani mapa a navigace. Nakonec jsme se ale lampiónků, které jsou pro čínskou čtvrť typické, přece jen dočkaly!
4. den
Na dnešek jsme měly naplánovaný výlet do přímořského Brightonu a byly jsme vděčné za to načasování (pryč od uspěchaného, teroristickým útokem zasaženého Londýna). Lístky na vlak jsme měly koupené předem, a díky tomu vyšla zpáteční jízdenka na necelých 400 korun pro jednoho. Cesta trvala něco málo přes jednu hodinu.
Ani nemám slov, jak byl Brighton skvělý. U moře jsem byla letos podruhé a za celý život vlastně teprve potřetí, takže je to pro mě pořád takový velký zázrak a jsem z něj hotová. Navíc byly velké vlny, foukal vítr, mělo to hrozně zajímavou atmosféru. V létě to bude asi jiné.
Prošly jsme se podél moře, navštívily jednu symaptickou restauraci, kde jsme si si daly 2x pití, 2x burgr a 1x hranolky a platily jsme v přepočtu asi 900 korun i s dýškem, takže to nebylo úplně drahé (a taky to byla naše jediná návštěva restaurace v Anglii, jinak jsme se živily převážně sendviči).
Pak jsme šly na ono pověstné party molo, kde byly pouťové atrakce, některé stále ještě fungující, jiné už napolo sbalené. A den jsme zakončily v jedné moc sympatické francouzské cukrárně, kde jsme nechaly skoro stejně peněz jako na obědě :-D
5. den
Náš poslední celý den v Londýně. Máme namířeno ke katedrále sv. Pavla a pak na Millenium Bridge.
Následuje Tate Modern Gallery se vstupem zdarma (šly jsme tam jen kvůli výhledu ze střechy, na moderní umění jsme neměly náladu). Ale jak můžete vidět na fotce níže, ten pohled zas tak úžasný není a navíc se přihnaly mraky.
Naštěstí se pak zase rozehnaly a my se podívaly na Shakespearovo divadlo Globe a šly pěšky k London Bridge, který je pořád zavřený, tak jsme kolem něj musely udělat oblouk. Cestou jsme potkaly zajímavé uličky a domečky a nakoupily jsme nějaké suvenýry - sušenky shortbread (které jsou sice skotské, ale moc dobré) a anglický čaj v hezké dóze s motivem UK.
A pak jsme dojely metrem na stanici Westminster k London Eye a Big Benu, který je ale bohužel pod lešením, tak moc krásy na fotkách nenadělal.
Po setmění jsme šly k Westminsterskému opatství (Westminster Abbey) a na Trafalgarské náměstí, kde byly zrovna vánoční trhy. A pak zpátky do hotelu, dneska naposled.
6. den
Musím přiznat, že zatím pokaždé, když jsem byla někde na dovolené bez muže, tak se mi po něm stýskalo a těšila jsem se domů (na něj, na kočku, na domácí pohodu). Ale z Anglie se mi domů vůbec nechtělo! :-D Což jsem mu samozřejmě neřekla. Fakt jsem večer před odjezdem měla depku a splín a chtěla tam ještě zůstat, ale nedalo se nic dělat. Tak jsme se naposledy nasnídaly v našem hotelu a vyrazily na nádraží.
Odlétaly jsme z malého letiště Southend, na které jsme se musely dopravit vlakem ze stanice Liverpool Street. Cesta trvala necelou hodinu a lístek pro jednoho vyšel v přepočtu na 500 korun.
V Praze na letišti jsme si ještě daly latéčko ve Starbucksu a pak se vydaly ke svým domovům.
Příprava
Londýn pro mě byla velká neznámá, a tak jsem si musela předem nastudovat, co tam všechno je, a kam bych se chtěla podívat. Nechtěla jsme spoléhat jen na Kočkomilku, která tam sice před lety byla, ale rozhodně nenavštívila všechno, a taky ji třeba lákaly úplně jiné věci než mě. Velkým zdrojem informací pro mě byl vinted, protože není nad osobní zkušenost, a doporučení těch, kteří tam byli. Taky jsem si přečetla knižního průvodce a do mapičky zaznačila místa, kam bych se chtěla podívat. Našla jsem si spoje z letiště, zjistila potřebné info o dopravě a všechno si přehledně napsala na papír - a jak se nám to hodilo!
1. den
Letěly jsme se společností EasyJet, cena za zpáteční letenku s příručákem vyšla na 1500 korun pro jednoho (plus 700 za odbavené zavazadlo). Let trval necelé dvě hodiny, naším cílem bylo letiště Gatwick. Cesta vlakem z Gatwicku na stanici London Victoria nás vyšla na 600 korun pro jednoho (docela masakr). Z London Victoria jsme pak jely metrem na naše ubytko (Oyster card jsme měly půjčenou od mé sestřenice a nabily jsme si ji na 40 liber, tedy v přepočtu 1200 korun, což se nakonec ukázalo jako akorát).
Vyznat se v londýnském metru se může zdát pro začátek docela obtížné (11 linek), ale brzy si zvyknete. Jen je třeba dávat si pozor na větvení některých linek, aby vlak, do kterého nastupujete, nekončil zrovna na té druhé větvi. My jsme byly ubytované na černé lince (Northern Line) na stanici Golders Green, takže náš vlak musel končit ve stanici Edgwere. Vlastně jen jednou se nám stalo, že jsme v rychlosti vlezly do špatného spoje, ale když si člověk dává pozor, neztratí se.
Co se týče našeho ubytování, tak pozitivum bylo, že bylo levné (1730 korun za dvoulůžák s vlastním sociálním zařízením a snídaní) a bylo blízko stanice metra. O negativech se rozepisovat nechci (to by bylo na dlouho), ale ta nízká cena byla znát, žádný luxus to nebyl, což je vidět už od prvního pohledu.
2. den
Pokud nemáte rádi Harryho Pottera, radši rovnou přeskočte na 3. den. protože dnešní den se nesl v duchu čar a kouzel! Lístky do Warner Bros studia je potřeba koupit předem (měsíc a víc), nebo pak sledovat, jestli se neuvolní nějaká místa, bývá totiž rychle všechno zarezervováno. Lístek je poměrně drahý (v přepočtu asi 1300 korun), ale návštěva studia rozhodně stojí za to. Do studia se dostanete vlakem z London Euston na Watford Junction (dávejte si pozor, kterým vlakem pojedete, protože se střídají spoje, které tam jedou 20 minut, s těmi, které tam jedou 50 minut). Na Watford Junction pak využijte Shuttle Bus, který vás doveze přímo před studio (prokážete se vstupenkou a u řidiče si koupíte zpáteční lístek za 3 libry).
Z fotek můžete vidět průřez toho, co vás ve studiu čeká. Uvidíte různé místnosti nejen z Bradavic (mimo jiné taky "přístěnek pod schody"), kostýmy, projdete se Zapovězeným lesem, kde jsou hýbající se "loutky" pavouků a hypogryfa, projdete se Příčnou ulicí, dostanete se na nástupiště "devět a tři čtvrtě", kde se můžete vyfotit s vozíkem... můžete si vyzkoušet, jaké to je říct "up", aby vám na zemi ležící koště skočilo do ruky, anebo netrénovat několik chvatů s kouzelnou hůlkou.
Hodně silným zážitkem byla chvíle, kdy se přímo proti vám rozběhne obrovský drak a vy máte pocit, že se nezastaví a rozdupe vás (v tu chvíli hodně lidí, hlavně tedy dětí zakřičelo). Nevím, jak to udělali, ale bylo to opravdu realistické (vůbec to nepůsobilo, jako kdyby byl drak jen promítaný).
Návštěva studia byla skvělá a můžu ji všem fanouškům vřele doporučit! My jsme tam strávily 4 hodiny a myslím, že je to takový minimální čas, abyste si to tam všechno v klidu prošli a prohlédli. Můžete se tam i občerstvit. Možnost je úplně na začátku a pak uprostřed prohlídky. V nabídce najdete například hotdog nebo burger v přepočtu asi za 250 korun. Taky si tam můžete dát máslový ležák, ale asi nebude moc dobrý, protože jich tam bylo hodně nedopitých :-D
3. den
Konečně jsme si sedly do Starbucks a pozorovaly z okna červené autobusy - proto jsme taky do Londýna přijely! A taky viděly nějaké ty zajímavosti. Začaly jsme Camden Town, kterému jsme říkaly familiérně "kamďák". Mně se docela líbil, Kočkomilku nenadchnul. Já bych řekla, že na krátkou procházku a pár fotek to bylo zajímavé, ale nic extra to nebylo. Obchody působily hrozně laciným dojmem (jako holešovická tržnice v Praze), žádný obchod nás nenalákal, abychom se šly podívat dovnitř.
Naší další zastávkou byl Monument. Já jsem vylezla až nahoru (za 5 liber) a udělala pár fotek, zatímco Kočkomilka se posilňovala ve Starbucks. Výhled byl sice pěkný, ale proti sluníčku, takže fotky nic moc.
Pak jsme pěšky zamířily k budově Garden at 120, o které jsme se dočetly, že je z její střechy moc pěkný výhled, vstup je zcela zdarma a narozdíl od známější Sky Garden se do ní nemusí dělat rezervace předem. Úplnou náhodou jsme po cestě narazily na polorozbořený kostel St. Dunstan in the East, v jehož útrobách se nachází zahrada s posezením - moc romantické místo.
Před vstupen na střechu zahrady nám byly rentgenem zkontrolovány batohy (jako na letišti), my jsme prošly rámem, a pak už jsme se nechaly vyvézt do posledního patra budovy, abychom si užily famózní výhled. Doporučuju vzít si svačinu a posvačit tam :-)
Náš další plán bylo dojít na Tower Bridge, ten přejít a jít dál k London Bridge až na Millenium Bridge, ale trochu se nám to zkomplikovalo. Užívaly jsme si krásné výhledy na řeku a okolní památky, dělaly jednu fotku za druhou, rádoby vtipná selfíčka a vůbec nás neznepokojovalo, že slyšíme jednu houkačku za druhou a nad řekou létá vrtulník. Myslely jsme si, že se poblíž stala nějaká větší dopravní nehoda.
Na trzích u London Bridge jsme si daly něco k obědu a chtěly pokračovat dál, jenže tam byly záterasy a sekuriťáci nám řekli, že je oblast uzavřená. To nám přišlo podezřelé a začaly jsme být nervózní, houkačky, helikoptéra, zastavený provoz na mostě, všechno začalo dávat nějaký neblahý smysl. Nažhavila jsem google a byla jsem v šoku - psalo se o teroristickém útoku na London Bridge a my byly kousek od něj! Začala jsem docela panikařit. Na jednu stranu jsem si říkala, že podle typu útoku (jednotlivec někoho pobodal) se bude jednat spíš o sólovou akci, takže se nemusíme bát, že se stane něco dalšího. Na druhou stranu jsem si vybavila několik případů, kdy se udál útok na jednom místě a několik hodin poté na nějakém další místě. Začala jsem uvažovat nad tím, že teď je spousta pozornosti soustředěná na okolí London Bridge, co když proběhne nějaký další útok někde jindy v Londýně - třeba v metru? Přemýšlely jsme, jestli jet radši na ubytování (ale to bysme musely taky metrem!), nebo pokračovat v programu. Nakonec jsme pokračovaly, ale ty chvíle v metru, ve špičce, kdy jsem spolucestující úzkostlivě pozorovala, jestli některý z nich není terorista, byly fakt hodně krušné. Ještě že jsem s s sebou měla bachovy krizové esence :-D
Jely jsme na náměstí Piccadilly, což je takové to náměstí, kde jsou na domech velké obrazovky (nepodařilo se mi vyfotit). Dorazily jsme tam už za tmy (takže fotky nic moc) a bylo tam dost živo. Vydaly jsme se do Soho, což je bohémská čtvrť plná divadel, kaváren a hospod. Taky jsme chtěly najít čínskou čtvrť (nachází se kolem Gerrard Street), což se nám nakonec povedlo, ale nebylo to vůbec jednoduché, protože nemáme úplně dobrý orientační smysl a nepomáhá nám ani mapa a navigace. Nakonec jsme se ale lampiónků, které jsou pro čínskou čtvrť typické, přece jen dočkaly!
4. den
Na dnešek jsme měly naplánovaný výlet do přímořského Brightonu a byly jsme vděčné za to načasování (pryč od uspěchaného, teroristickým útokem zasaženého Londýna). Lístky na vlak jsme měly koupené předem, a díky tomu vyšla zpáteční jízdenka na necelých 400 korun pro jednoho. Cesta trvala něco málo přes jednu hodinu.
Ani nemám slov, jak byl Brighton skvělý. U moře jsem byla letos podruhé a za celý život vlastně teprve potřetí, takže je to pro mě pořád takový velký zázrak a jsem z něj hotová. Navíc byly velké vlny, foukal vítr, mělo to hrozně zajímavou atmosféru. V létě to bude asi jiné.
Prošly jsme se podél moře, navštívily jednu symaptickou restauraci, kde jsme si si daly 2x pití, 2x burgr a 1x hranolky a platily jsme v přepočtu asi 900 korun i s dýškem, takže to nebylo úplně drahé (a taky to byla naše jediná návštěva restaurace v Anglii, jinak jsme se živily převážně sendviči).
Pak jsme šly na ono pověstné party molo, kde byly pouťové atrakce, některé stále ještě fungující, jiné už napolo sbalené. A den jsme zakončily v jedné moc sympatické francouzské cukrárně, kde jsme nechaly skoro stejně peněz jako na obědě :-D
5. den
Náš poslední celý den v Londýně. Máme namířeno ke katedrále sv. Pavla a pak na Millenium Bridge.
Následuje Tate Modern Gallery se vstupem zdarma (šly jsme tam jen kvůli výhledu ze střechy, na moderní umění jsme neměly náladu). Ale jak můžete vidět na fotce níže, ten pohled zas tak úžasný není a navíc se přihnaly mraky.
Naštěstí se pak zase rozehnaly a my se podívaly na Shakespearovo divadlo Globe a šly pěšky k London Bridge, který je pořád zavřený, tak jsme kolem něj musely udělat oblouk. Cestou jsme potkaly zajímavé uličky a domečky a nakoupily jsme nějaké suvenýry - sušenky shortbread (které jsou sice skotské, ale moc dobré) a anglický čaj v hezké dóze s motivem UK.
A pak jsme dojely metrem na stanici Westminster k London Eye a Big Benu, který je ale bohužel pod lešením, tak moc krásy na fotkách nenadělal.
Po setmění jsme šly k Westminsterskému opatství (Westminster Abbey) a na Trafalgarské náměstí, kde byly zrovna vánoční trhy. A pak zpátky do hotelu, dneska naposled.
6. den
Musím přiznat, že zatím pokaždé, když jsem byla někde na dovolené bez muže, tak se mi po něm stýskalo a těšila jsem se domů (na něj, na kočku, na domácí pohodu). Ale z Anglie se mi domů vůbec nechtělo! :-D Což jsem mu samozřejmě neřekla. Fakt jsem večer před odjezdem měla depku a splín a chtěla tam ještě zůstat, ale nedalo se nic dělat. Tak jsme se naposledy nasnídaly v našem hotelu a vyrazily na nádraží.
Odlétaly jsme z malého letiště Southend, na které jsme se musely dopravit vlakem ze stanice Liverpool Street. Cesta trvala necelou hodinu a lístek pro jednoho vyšel v přepočtu na 500 korun.
V Praze na letišti jsme si ještě daly latéčko ve Starbucksu a pak se vydaly ke svým domovům.
Komentáře
Okomentovat