Nová (pozitivní) rubrika, (ne)anonymita blogu
Jak jsem teď byla na dovolené, tak jsem hodně přemýšlela o tom, že tady na blogu ventiluju hlavně ty negativní aspekty svého života. Pořád je to jen samé stěžování si, nadávání, utápění se v sebelítosti. A i když z toho občas vyplyne něco pozitivního (třeba odhodlání dělat něco lépe nebo se nevzdávat), pořád to ukazuje takovou tu odvrácenou stranu života.
Možná, že právě tohle se vám líbí, že je to něco jiného než tisíce pozitivních fotek na instagramu, kde se prezentují mladé, krásné, spokojené, vysportované a bohaté holky, které cestují, sportují, nakupují a jedí jedině extra zdravé nebo extra drahé jídlo. A pak tu jsem najednou já - lehce obtloustlá holka/ženská, která se v životě plácá (jako většina z nás), ale na rozdíl od té většiny to neskrývá, ale vystavuje to na odiv.
Je to vlastně docela trapné ukazovat lidem svoji tvář (tedy nebýt anonymní) a přitom na sebe prozradit to nejhorší, co si někteří nepřiznají ani sami před sebou. Původně jsem myslela, že můj blog bude číst jen pár mých kamarádek, se kterými řešíme podobné problémy, a několik holek z votoče, se kterými se v životě nesetkám. Ale nějak se mi to čtenářstvo rozrostlo, což mě začíná děsit (ale zároveň mě to nesmírně těší).
Přemýšlela jsem o tom, že bych smazala všechny svoje fotky, aby mě nikdo známý nemohl poznat, protože je spousta lidí, u kterých bych byla fakt nerada, kdyby se k mému blogu dostali, četli si v něm a poznali mě (třeba lidi ze základky). Přemýšlela jsem, že bych celý blog smazala a začala nanovo s opravdu utajenou identitou. Ale pak jsem si řekla, že na to kašlu. Lidi, kteří mě mají rádi a pro které jsem důležitá, tyhle moje články rozhodně neovlivní. A ostatní lidé mi můžou být jedno.
Můj největší problém je, že neustále řeším, co si o mě asi druzí pomyslí, jak mě asi druzí vnímají. Moje sebehodnocení se odvíjí od toho, jak mě hodnotí ostatní. A to není správné. Tak jsem se rozhodla, že začnu opět u sebe - tentokrát zaměřením se na pozitivní aspekty svého života.
Na dovolené jsem měla spoustu času na relaxaci a minimum starostí, a tak jsem mohla víc přemýšlet o tom, co mi vlastně dělá radost, a čím se zabývám ve chvílích, když zrovna nepitvám svoje rozervané nitro. A tak mě napadlo vytvořit novou rubriku, ve které se budu věnovat právě těm činnostem a věcem, které mě plní radostí a optimismem. Nevím, jestli vás to bude bavit. Pokud ne, tak se předem omlouvám. Ale vzhledem k tomu, že tenhle blog je něco jako můj deníček, tak to prostě jinak nejde, protože o tom chci psát :-D
Těšit se můžete na článek o levném cestování po ČR, deskových hrách, čaji a čajování, filmech a seriálech, knihách, hudbě a možná ještě o něčem dalším :-)
Možná, že právě tohle se vám líbí, že je to něco jiného než tisíce pozitivních fotek na instagramu, kde se prezentují mladé, krásné, spokojené, vysportované a bohaté holky, které cestují, sportují, nakupují a jedí jedině extra zdravé nebo extra drahé jídlo. A pak tu jsem najednou já - lehce obtloustlá holka/ženská, která se v životě plácá (jako většina z nás), ale na rozdíl od té většiny to neskrývá, ale vystavuje to na odiv.
Je to vlastně docela trapné ukazovat lidem svoji tvář (tedy nebýt anonymní) a přitom na sebe prozradit to nejhorší, co si někteří nepřiznají ani sami před sebou. Původně jsem myslela, že můj blog bude číst jen pár mých kamarádek, se kterými řešíme podobné problémy, a několik holek z votoče, se kterými se v životě nesetkám. Ale nějak se mi to čtenářstvo rozrostlo, což mě začíná děsit (ale zároveň mě to nesmírně těší).
Přemýšlela jsem o tom, že bych smazala všechny svoje fotky, aby mě nikdo známý nemohl poznat, protože je spousta lidí, u kterých bych byla fakt nerada, kdyby se k mému blogu dostali, četli si v něm a poznali mě (třeba lidi ze základky). Přemýšlela jsem, že bych celý blog smazala a začala nanovo s opravdu utajenou identitou. Ale pak jsem si řekla, že na to kašlu. Lidi, kteří mě mají rádi a pro které jsem důležitá, tyhle moje články rozhodně neovlivní. A ostatní lidé mi můžou být jedno.
Můj největší problém je, že neustále řeším, co si o mě asi druzí pomyslí, jak mě asi druzí vnímají. Moje sebehodnocení se odvíjí od toho, jak mě hodnotí ostatní. A to není správné. Tak jsem se rozhodla, že začnu opět u sebe - tentokrát zaměřením se na pozitivní aspekty svého života.
Na dovolené jsem měla spoustu času na relaxaci a minimum starostí, a tak jsem mohla víc přemýšlet o tom, co mi vlastně dělá radost, a čím se zabývám ve chvílích, když zrovna nepitvám svoje rozervané nitro. A tak mě napadlo vytvořit novou rubriku, ve které se budu věnovat právě těm činnostem a věcem, které mě plní radostí a optimismem. Nevím, jestli vás to bude bavit. Pokud ne, tak se předem omlouvám. Ale vzhledem k tomu, že tenhle blog je něco jako můj deníček, tak to prostě jinak nejde, protože o tom chci psát :-D
Těšit se můžete na článek o levném cestování po ČR, deskových hrách, čaji a čajování, filmech a seriálech, knihách, hudbě a možná ještě o něčem dalším :-)
Komentáře
Okomentovat