Bavorsko
Minulý rok jsme s kamarádkou Kočkomilkou vyrazily na několik dní k jezeru Traunsee (článek zde). Nejen že jsme se tehdy nepomlátily, ale dokonce jsme si to i užily, a tak jsme se rozhodly naši dámskou jízdu opakovat. Po delším rozhodování zvítězilo Bavorsko, konkrétně Bernau am Chiemsee a Mnichov.
1. den
Dopoledne vyrážíme vláčkem z Prahy do Mnichova. Cesta trvá 5 hodin a 30 minut. S Kočkomilkou jsme se dlouho neviděly, a tak celou cestu strávíme kecáním (a konzumováním mnou připravené svačiny).
V Mnichově přestupujeme na vlak do Bernau am Chiemsee (konečná vlaku je Salzburg), cesta bude trvat další hodinu. Díváme se z okna, pozorujeme čím dál hornatější krajinu, a než se nadějeme, jsme na místě.
Ubytováváme se v Bernau, což je, jak zjišťujeme, docela díra, ale jak řekla Kočkomilka "působí to tak hrozně prázdninově". Ubytování jsme našly přes airbnb, Kočkomilce se líbilo, že majitelka má takové malé hospodářství s koníčkama, kozičkama a další zvířenou (samozřejmě i kočkama).
Poté, co jsme se ubytovaly, vyrážíme na průzkum města a nakoupit zásoby do Penny marketu. Nakonec neodoláme jedné zdejší (asi i jediné) hospůdce a skočíme si na teplou večeři a studené pivo. Dala jsem si nějaké vepřové maso ve smetanové omáčce a k tomu jako přílohu špecle.
2. den
Na dnešek jsme naplánovaly návštěvu Chiemsee a ostrovů Herreninsel a Fraueninsel. Sedl na mě nějaký bacil a necítím se úplně nejlíp, a tak Kočkomilku nepřemlouvám, ať do Prien am Chiemsee jdeme pěšky, ale čekáme na vlak (který je v Prien za pět minut). Z Prienu jdeme pěšky asi dva kiláky a jsme u jezera.
Kupujeme si lístek, který nám umožňuje přepravit se lodí na Herreninsel, Fraueninsel a zpátky (ceník zde). Je na nás, v jakém pořadí ostrovy navštívíme, a tak se první vydáváme na Herreninsel. Je tu zámek, který nás zvenku nijak zvlášť nezaujme a dovnitř jít nechceme. Je krásné počasí, tak se aspoň procházíme v parku, kde se koukáme na koníčky a kravičky.
Následně se lodí přesouváme na Fraueninsel. Tady se nám to líbí víc (asi proto, že jsme frauen, že), v klášterním obchůdku nakupujeme suvenýry (ručně vyráběné bonbony a mini lahvičky s alkoholem) a pak jdeme k vodě. Kočkomilka se osmělí natolik, že se jde vykoupat jen ve spodním prádle. A pak si jdeme hrát na modelky a snažíme se udělat nějaké pěkné foto na molu. A Kočkomilka se kamarádí s kachnami. Mám i video, jak je drezíruje, ale asi by mi nikdy neodpustila, kdybych ho zveřejnila.
Jedeme lodí zpátky do přístavu a pro návrat do města využíváme úzkokolejný vláček (podobný typ, jaký byl v Srbsku v Mokre Gore). V Prienu jdeme na obědovečeři. Já si dávám skvělý pflammkuchen - asi nejlepší jídlo za celou tuhle dovolenou. Je to takové křehké těsto (listové?), na tom smetana, možná nějaký sýr, cibule a slanina. A k tomu samozřejmě pivo.
3. den
Dneska vyrážíme na Orlí hnízdo. Podle fotek jsem se na to hrozně těšila a bylo to opravdu krásné - úžasné výhledy. Jen teda dost masokombinát, hory lidí, dlouhé čekání... ale to je riziko podnikání.
Z Bernau jedeme vlakem do Freilassingu (zastávka před Salzburgem) a z něj pak do Berchtesgadenu. Kupujeme si jízdenku, která platí pro celé Bavorsko (Bayern-Ticket) a stojí nás dohromady pro dvě 32 euro. Hned u nádraží v Berchtesgadenu je autobusové nádraží, kde je jasně napsáno, jakým busem máme jet na Orlí hnízdo (anglicky Eagles Nest, německy Kehlsteinhaus). A tak čekáme na bus, který nejezdí úplně často, ale jít pěšky se neodvážíme (abysme se neztratily). Busem jedeme asi dvanáct minut a ocitáme se na dalším autobusovém nádraží. Tentokrát jde ale o speciální autobusy, do kterých nám neplatí Bayern-Ticket, musíme si koupit speciální jízdenku, která stojí asi stejně jako ten Bayern-Ticket 😆
Další jobovkou je, že dostáváme jízdenku na bus, který jede až za hodinu, protože předchozí dva termíny už jsou zaplněné. Tak se poflakujeme kolem a prolejzáme obchod se suvenýry. Navrhuju jít pěšky, ale Kočkomilka je proti (přeci jen už jsme si zaplatily nemalé peníze za bus). Dočkáme se našeho autobusu a jedeme jím asi 20 minut, respektive jedeme v koloně pěti autobusů, vždycky jich jezdí pět, návštěvníků je opravdu požehnaně. A pak už se ocitáme na zastávce přímo pod Orlím hnízdem. U pokladny si rezervujeme zpáteční cestu asi za dvě hodiny, jak nám bylo doporučeno (v autobuse běží nahrávka se základním infem v angličtině a němčině).
Abychom se dostaly na úplný vrchol, nabízí se nám dvě možnosti - jet na Orlí hnízdo výtahem, anebo jít pěšky. Zvolily jsme pěškochůzi. Kočkomilka sice trochu frfňala, ale myslím, že nakonec se jí ta panorámata taky líbila.
Nahoře jsou suvenýry, stánek s občerstvením a restaurace. Restaurace byla obsypaná lidmi, tak jsme se rozhodly, že se na jídlo stavíme až dole. Když jsme se vynadívaly na tu krásu, co střídá nádheru, počkaly jsme si na výtah. Ani ne tak z lenosti, jakože nás spíš zajímalo, jaké to je jet výtahem, který je vybudovaný v hoře. Bylo to hodně stylové. A jít pak tím tunelem... jako až v tuhle chvíli na mě dýchla ta třicátá léta, Třetí říše, nacismus... do té doby jsem to tam vůbec nevnímala.
Dole jsme byly o půlhodiny dřív, a tak jsme se šly zeptat řidiče, jestli nás nemůže vzít už tímto dřívějším busem. Bylo nás víc takových. Seřadil nás do čekací linie, a až se všechny busy zaplnily právoplatnými cestujícími, kteří měli jízdenku na tento čas, mohli jsme si sednout i my ostatní.
Dole jsme si pak daly obědovečeři, vyfotily si průzračnou řeku, která vytéká z Königsee a vydaly se na cestu zpátky do Bernau.
4. den
Na dnešek bylo v plánu půjčení kol a cyklovýlet. Kočkomilka ale ještě předešlý večer přišla s nápadem, že by se raději podívala ke Königsee. Jelikož jsem na kole neseděla víc jak deset let, měla jsem určité obavy, a tak se mi změna programu hodila do krámu. Vstaly jsme v sedm, abychom stihly brzký autobus, ale obloha se na nás mračila, předpověď na celý den byla hodně špatná (zima, déšť) - nevypadalo to ani na Königsee, ani na kola, a tak jsme se rozhodly udělat si oddychový den a podívat se do dvou městeček na naší trase vlaku - menšího Traunsteinu a většího Rosenheimu. Nakonec pršelo jenom asi dvě hodiny, jinak bylo krásně, ale to člověk nikdy neví.
Takže nejdřív Traunstein. Takové malé městečko, moc toho tam nebylo. Docela hezké náměstí, procházka podél řeky, palačinka ke svačinoobědu.
Po dešti míříme do Rosenheimu, což má být docela velké město. Máme to štěstí, že se zrovna konají nějaké slavnosti, je tu pouť, a tak je tu docela živo. Moc fotek nemáme, protože město nebylo úplně fotogenické, ale aspoň to něco málo. Miluju Dirndl a Lederhosen!
5. den
Naše poslední ráno v Bernau. Balíme se, loučíme se s kozičkama i trojnohou kočičkou, kterou jsme pojmenovaly Trojnožka, a vyrážíme směr Mnichov. Čeká nás hodina cesty. V Mnichově si dojdeme na královský oběd, kde necháme nějakých 42 éček za obě, ale jsme přežrané jak selátka. Po krátkém obhlédnutí centra vyrážíme metrem do našeho hotelu (asi 30 minut jízdy).
Pak vyrážíme opět do centra okouknout večerní Mnichov.
6. den
Po hotelové snídani se vypravujeme do centra, chceme stihnout orloj na mnichovské radnici (panáčci se hýbou v 11 a 12). Nic extra to teda není, je to hrozně dlouhé, pražský orloj je, řekla bych, lepší. Pak se necháme vyvést výtahem na radniční věž, ze které jsou krásné výhledy. Stálo to 4 eura na osobu. První fotka je kostel St. Peter, druhá fotka Frauenkirche.
Výhled z radniční věže je sice skvělý, ale má jednu chybu - nevidíte radnici! Moje další kroky tedy vedou na druhou vyhlídku, na věž kostela St. Peter. Tady žádný výtah není, ale zase je to o euro levnější. Schody jsou úplně v pohodě, žádné točité schody, kde má člověk problém se vyhnout, prostě normální rovné schody se zábradlím. Výhled za to rozhodně stál.
Po "náročném" výkonu přichází občerstvení. V jedné kavárničce si dávám kaiserschmarrn neboli královský trhanec. Je to dobré, ale sladké jako prase. Ještě že mi s tím pomáhá Kočkomilka. To v té skleničce jsou rozšmelcované meruňky.
Po občerstvení míříme do Olympiaparku. Jedeme metrem asi půlhodiny, možná ani ne. Jsem hodně překvapená, protože to není žádný "skanzen" tehdejších olympijských her, ale multifunkční park. Je tady občerstvení, můžete se svézt na loďce, udělat si piknik... a když vylezete na Olympiaberg, nabízí se vám krásný výhled přímo volající po fotce. Na druhém obrázku je budova BMW, kde je prý i muzeum, ale tam jsme nebyly.
Dáme si bratwurst a jdeme pěšky k zámku Nymphenburg, z Olympiabergu to jsou asi 3 km, vede tu cyklostezka a celkově je to taková příjemná procházka. Zámek obejdeme, ale dál do zahrad už nejdeme, protože jsme docela uťapkané.
7. den
Nastal náš poslední den v Bavorsku. Na jednu stranu to uteklo hrozně rychle, na druhou stranu jsme toho za těch pár dnů viděly fakt hodně. Ještě před odjezdem jsem se chtěla podívat do Englischer Garten. Má tady být jakýsi čínský pavilon a taky místo na řece, kde se surfuje.
Vidíme oboje (jen surfaře se nám nepodařilo vyfotit), máme tedy splněno a vyrážíme na nádraží, kde nakupujeme oběd a svačinu do vlaku. Přeci jen pojedeme 5 a půl hodiny. Ale jak to tak bývá, zpáteční cesta uteče vždycky rychleji, a tak jsme v Praze cobydup.
A co napsat na závěr? Bylo to fajn a těším se, že příští rok se s Kočkomilkou opět někam vydáme, zatím jsme mluvily o Bodensee, ale na plánování máme spoustu času, takže se uvidí :-)
1. den
Dopoledne vyrážíme vláčkem z Prahy do Mnichova. Cesta trvá 5 hodin a 30 minut. S Kočkomilkou jsme se dlouho neviděly, a tak celou cestu strávíme kecáním (a konzumováním mnou připravené svačiny).
V Mnichově přestupujeme na vlak do Bernau am Chiemsee (konečná vlaku je Salzburg), cesta bude trvat další hodinu. Díváme se z okna, pozorujeme čím dál hornatější krajinu, a než se nadějeme, jsme na místě.
Ubytováváme se v Bernau, což je, jak zjišťujeme, docela díra, ale jak řekla Kočkomilka "působí to tak hrozně prázdninově". Ubytování jsme našly přes airbnb, Kočkomilce se líbilo, že majitelka má takové malé hospodářství s koníčkama, kozičkama a další zvířenou (samozřejmě i kočkama).
Poté, co jsme se ubytovaly, vyrážíme na průzkum města a nakoupit zásoby do Penny marketu. Nakonec neodoláme jedné zdejší (asi i jediné) hospůdce a skočíme si na teplou večeři a studené pivo. Dala jsem si nějaké vepřové maso ve smetanové omáčce a k tomu jako přílohu špecle.
2. den
Na dnešek jsme naplánovaly návštěvu Chiemsee a ostrovů Herreninsel a Fraueninsel. Sedl na mě nějaký bacil a necítím se úplně nejlíp, a tak Kočkomilku nepřemlouvám, ať do Prien am Chiemsee jdeme pěšky, ale čekáme na vlak (který je v Prien za pět minut). Z Prienu jdeme pěšky asi dva kiláky a jsme u jezera.
Kupujeme si lístek, který nám umožňuje přepravit se lodí na Herreninsel, Fraueninsel a zpátky (ceník zde). Je na nás, v jakém pořadí ostrovy navštívíme, a tak se první vydáváme na Herreninsel. Je tu zámek, který nás zvenku nijak zvlášť nezaujme a dovnitř jít nechceme. Je krásné počasí, tak se aspoň procházíme v parku, kde se koukáme na koníčky a kravičky.
Následně se lodí přesouváme na Fraueninsel. Tady se nám to líbí víc (asi proto, že jsme frauen, že), v klášterním obchůdku nakupujeme suvenýry (ručně vyráběné bonbony a mini lahvičky s alkoholem) a pak jdeme k vodě. Kočkomilka se osmělí natolik, že se jde vykoupat jen ve spodním prádle. A pak si jdeme hrát na modelky a snažíme se udělat nějaké pěkné foto na molu. A Kočkomilka se kamarádí s kachnami. Mám i video, jak je drezíruje, ale asi by mi nikdy neodpustila, kdybych ho zveřejnila.
Jedeme lodí zpátky do přístavu a pro návrat do města využíváme úzkokolejný vláček (podobný typ, jaký byl v Srbsku v Mokre Gore). V Prienu jdeme na obědovečeři. Já si dávám skvělý pflammkuchen - asi nejlepší jídlo za celou tuhle dovolenou. Je to takové křehké těsto (listové?), na tom smetana, možná nějaký sýr, cibule a slanina. A k tomu samozřejmě pivo.
3. den
Dneska vyrážíme na Orlí hnízdo. Podle fotek jsem se na to hrozně těšila a bylo to opravdu krásné - úžasné výhledy. Jen teda dost masokombinát, hory lidí, dlouhé čekání... ale to je riziko podnikání.
Z Bernau jedeme vlakem do Freilassingu (zastávka před Salzburgem) a z něj pak do Berchtesgadenu. Kupujeme si jízdenku, která platí pro celé Bavorsko (Bayern-Ticket) a stojí nás dohromady pro dvě 32 euro. Hned u nádraží v Berchtesgadenu je autobusové nádraží, kde je jasně napsáno, jakým busem máme jet na Orlí hnízdo (anglicky Eagles Nest, německy Kehlsteinhaus). A tak čekáme na bus, který nejezdí úplně často, ale jít pěšky se neodvážíme (abysme se neztratily). Busem jedeme asi dvanáct minut a ocitáme se na dalším autobusovém nádraží. Tentokrát jde ale o speciální autobusy, do kterých nám neplatí Bayern-Ticket, musíme si koupit speciální jízdenku, která stojí asi stejně jako ten Bayern-Ticket 😆
Další jobovkou je, že dostáváme jízdenku na bus, který jede až za hodinu, protože předchozí dva termíny už jsou zaplněné. Tak se poflakujeme kolem a prolejzáme obchod se suvenýry. Navrhuju jít pěšky, ale Kočkomilka je proti (přeci jen už jsme si zaplatily nemalé peníze za bus). Dočkáme se našeho autobusu a jedeme jím asi 20 minut, respektive jedeme v koloně pěti autobusů, vždycky jich jezdí pět, návštěvníků je opravdu požehnaně. A pak už se ocitáme na zastávce přímo pod Orlím hnízdem. U pokladny si rezervujeme zpáteční cestu asi za dvě hodiny, jak nám bylo doporučeno (v autobuse běží nahrávka se základním infem v angličtině a němčině).
Abychom se dostaly na úplný vrchol, nabízí se nám dvě možnosti - jet na Orlí hnízdo výtahem, anebo jít pěšky. Zvolily jsme pěškochůzi. Kočkomilka sice trochu frfňala, ale myslím, že nakonec se jí ta panorámata taky líbila.
Nahoře jsou suvenýry, stánek s občerstvením a restaurace. Restaurace byla obsypaná lidmi, tak jsme se rozhodly, že se na jídlo stavíme až dole. Když jsme se vynadívaly na tu krásu, co střídá nádheru, počkaly jsme si na výtah. Ani ne tak z lenosti, jakože nás spíš zajímalo, jaké to je jet výtahem, který je vybudovaný v hoře. Bylo to hodně stylové. A jít pak tím tunelem... jako až v tuhle chvíli na mě dýchla ta třicátá léta, Třetí říše, nacismus... do té doby jsem to tam vůbec nevnímala.
Dole jsme byly o půlhodiny dřív, a tak jsme se šly zeptat řidiče, jestli nás nemůže vzít už tímto dřívějším busem. Bylo nás víc takových. Seřadil nás do čekací linie, a až se všechny busy zaplnily právoplatnými cestujícími, kteří měli jízdenku na tento čas, mohli jsme si sednout i my ostatní.
Dole jsme si pak daly obědovečeři, vyfotily si průzračnou řeku, která vytéká z Königsee a vydaly se na cestu zpátky do Bernau.
4. den
Na dnešek bylo v plánu půjčení kol a cyklovýlet. Kočkomilka ale ještě předešlý večer přišla s nápadem, že by se raději podívala ke Königsee. Jelikož jsem na kole neseděla víc jak deset let, měla jsem určité obavy, a tak se mi změna programu hodila do krámu. Vstaly jsme v sedm, abychom stihly brzký autobus, ale obloha se na nás mračila, předpověď na celý den byla hodně špatná (zima, déšť) - nevypadalo to ani na Königsee, ani na kola, a tak jsme se rozhodly udělat si oddychový den a podívat se do dvou městeček na naší trase vlaku - menšího Traunsteinu a většího Rosenheimu. Nakonec pršelo jenom asi dvě hodiny, jinak bylo krásně, ale to člověk nikdy neví.
Takže nejdřív Traunstein. Takové malé městečko, moc toho tam nebylo. Docela hezké náměstí, procházka podél řeky, palačinka ke svačinoobědu.
Po dešti míříme do Rosenheimu, což má být docela velké město. Máme to štěstí, že se zrovna konají nějaké slavnosti, je tu pouť, a tak je tu docela živo. Moc fotek nemáme, protože město nebylo úplně fotogenické, ale aspoň to něco málo. Miluju Dirndl a Lederhosen!
5. den
Naše poslední ráno v Bernau. Balíme se, loučíme se s kozičkama i trojnohou kočičkou, kterou jsme pojmenovaly Trojnožka, a vyrážíme směr Mnichov. Čeká nás hodina cesty. V Mnichově si dojdeme na královský oběd, kde necháme nějakých 42 éček za obě, ale jsme přežrané jak selátka. Po krátkém obhlédnutí centra vyrážíme metrem do našeho hotelu (asi 30 minut jízdy).
Pak vyrážíme opět do centra okouknout večerní Mnichov.
6. den
Po hotelové snídani se vypravujeme do centra, chceme stihnout orloj na mnichovské radnici (panáčci se hýbou v 11 a 12). Nic extra to teda není, je to hrozně dlouhé, pražský orloj je, řekla bych, lepší. Pak se necháme vyvést výtahem na radniční věž, ze které jsou krásné výhledy. Stálo to 4 eura na osobu. První fotka je kostel St. Peter, druhá fotka Frauenkirche.
Výhled z radniční věže je sice skvělý, ale má jednu chybu - nevidíte radnici! Moje další kroky tedy vedou na druhou vyhlídku, na věž kostela St. Peter. Tady žádný výtah není, ale zase je to o euro levnější. Schody jsou úplně v pohodě, žádné točité schody, kde má člověk problém se vyhnout, prostě normální rovné schody se zábradlím. Výhled za to rozhodně stál.
Po "náročném" výkonu přichází občerstvení. V jedné kavárničce si dávám kaiserschmarrn neboli královský trhanec. Je to dobré, ale sladké jako prase. Ještě že mi s tím pomáhá Kočkomilka. To v té skleničce jsou rozšmelcované meruňky.
Po občerstvení míříme do Olympiaparku. Jedeme metrem asi půlhodiny, možná ani ne. Jsem hodně překvapená, protože to není žádný "skanzen" tehdejších olympijských her, ale multifunkční park. Je tady občerstvení, můžete se svézt na loďce, udělat si piknik... a když vylezete na Olympiaberg, nabízí se vám krásný výhled přímo volající po fotce. Na druhém obrázku je budova BMW, kde je prý i muzeum, ale tam jsme nebyly.
7. den
Nastal náš poslední den v Bavorsku. Na jednu stranu to uteklo hrozně rychle, na druhou stranu jsme toho za těch pár dnů viděly fakt hodně. Ještě před odjezdem jsem se chtěla podívat do Englischer Garten. Má tady být jakýsi čínský pavilon a taky místo na řece, kde se surfuje.
Vidíme oboje (jen surfaře se nám nepodařilo vyfotit), máme tedy splněno a vyrážíme na nádraží, kde nakupujeme oběd a svačinu do vlaku. Přeci jen pojedeme 5 a půl hodiny. Ale jak to tak bývá, zpáteční cesta uteče vždycky rychleji, a tak jsme v Praze cobydup.
A co napsat na závěr? Bylo to fajn a těším se, že příští rok se s Kočkomilkou opět někam vydáme, zatím jsme mluvily o Bodensee, ale na plánování máme spoustu času, takže se uvidí :-)
Komentáře
Okomentovat